Článek
"Řekl jsem, aby zůstal několik dní v lednici, aby bylo jisté, že každý ví, že je po smrti," řekl ministr pro ropný průmysl Alí Tarhúní. Původně měl být Kaddáfí pohřben během pátku, aby se vyhovělo muslimské tradici. Nyní je jasné, že islám půjde stranou a pohřeb bude odložen o několik dní.
„Kaddáfí to vidí podle schématu – zabít, nebo být sám zabit,“ popsal kdysi libyjský spisovatel Ašúr Šamís povahu autoritářského plukovníka, jemuž se přezdívalo lecjak: prorok z pouště, býk arabského lidu i vzteklý pes, jak ho otituloval někdejší americký prezident Ronald Reagan.
Byl v každém případě kromě monarchů nejdéle vládnoucím vůdcem na planetě – stál v čele Libye 42 let. Měl v sobě neklidnou krev svého otce, berberského kočovníka. „Nevím, kde a kdy jsem se narodil. Možná na hřbetu velblouda,“ říkával s oblibou.
V mládí ale studoval na vojenské akademii v Benghází a pak v britském Sandhurstu, kde se předpokládá řízná disciplína. Poté, co svrhl monarchii a dal vzniknout republice, šikovně lavíroval mezi kapitalistickým a socialistickým blokem. Stopu zanechal i v Československu, které dvakrát navštívil a kde hojně kupoval zbraně. Tehdejší prezident Gustáv Husák ho v Praze vyznamenal Řádem bílého lva s řetězem.
Z padoucha kamarád, jenž si vozí svůj stan
Všeobecně byl ovšem tento diktátor považován za podporovatele teroristických hnutí. Kromě krvavého atentátu v Lockerbie nesl jako libyjský vůdce zodpovědnost za výbuch na diskotéce v Západním Berlíně v roce 1986. Po něm následovaly nálety amerického letectva, při nichž zahynulo 44 lidí.
V posledním desetiletí si ale kontroverzní plukovník posypal před světem hlavu popelem: vzdal se výroby zbraní hromadného ničení a odsoudil útoky v USA z 11. září 2001. Navíc se zalíbil svým nekompromisním tažením proti radikálním islamistům – ty nechával mučit a zabíjet. Dostalo se mu odměny – západní státy s ním obnovily diplomatické styky a zvaly ho jako velectěného hosta do svých metropolí, kam přijížděl velmi barvitě s beduínskými stany, velbloudy a s ženskou ochrankou.
Známé jsou snímky, na nichž se objímá s tehdejším britským premiérem Tonym Blairem, italským ministerským předsedou Silviem Berlusconim či francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.
Básník s bilióny na svém kontě
Dvakrát ženatý vůdce zplodil sedm synů a dceru. Nástupcem měl být silnější ze sourozeneckého boje mezi bratry Sajfem Islámem a Mutasímem.
„Kdysi vycházející hvězda Sajfa Isláma, jenž vystupuje jako stoupenec reforem, v posledních měsících hasne, zatímco jeho mocenský boj s bratrem Mutasímem sílí,“ konstatoval loni list Financial Times.
O rozvětvenou rodinu se Kaddáfí věru dokázal postarat. Během své diktatury nakupil majetek za 120 miliard eur (2,9 biliónu korun).
O neuvěřitelném rozsahu jeho jmění, získaném zejména z ropy, svědčí fakt, že jen ve Švýcarsku měl v bankách 4,3 miliardy eur, které v roce 2008 po zatčení syna Hannibala v ženevském hotelu kvůli zbití chůvy převedl natruc do Londýna.
Svérázný historik
Kromě upevňování moci a naplňování svých politických ambic „krále králů Afriky“ (právě on napomohl výraznou měrou v roce 2002 vzniku Africké unie), se Kaddáfí rád pouštěl do historie a dalších věd.
Amerika podle něj dostala jméno po svém arabském objeviteli „Emíru Ká“. Indiáni jsou původem Arabové, kteří se z Libye kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám odstěhovali do Ameriky, a virus vyvolávající nemoc AIDS vyrobily speciálně USA.
„Kdybych nebyl vůdcem s velkým V, byl bych spisovatelem, literátem nebo učitelem,“ prohlašoval Kaddáfí. Sám sebe pak označil za „politizujícího básníka“.
Životní pouť beduínského vůdce Kaddáfího od Syrty k Syrtě
- 1942 – Muammar Kaddáfí se narodil jako syn pastevce u libyjského města Syrta
- 1969 – důstojník Kaddáfí svrhl královský režim a chopil se moci v Libyi
- 1977 – Libyi přejmenoval na Socialistickou lidovou libyjskou arabskou džamáhiríji
- 1977 – na protest proti dohodě s Izraelem napadl Kaddáfí Egypt, utrpěl ale tvrdou porážku
- 1986 – po pumovém útoku v Německu, jehož obětí se stali američtí vojáci, zasadily USA Libyi sérii leteckých úderů
- 1989 – libyjští agenti spáchali atentát na americké jumbo nad britským Lockerbie
- 2002 – vzniká Africká unie, na jejímž vytvoření měl Kaddáfí velký podíl
- 2003 – Kaddáfí ukončil podporu extremistů i vývoj zbraní masového ničení; přiznal i odpovědnost za atentáty v Lockerbie a v Nigeru, což vedlo ke zlepšení vztahů se Západem
- 2007 – začal prosazovat ideu Spojených států afrických
- 2008 – Kaddáfí přejímá čestný titul „král králů Afriky“
- 2011 - konec Kaddáfího moci
- 15. února – ve východolibyjském Benghází protestovaly stovky lidí proti zatčení jednoho z ochránců lidských práv, den poté vypukly střety s policií, jež se přenesly i do Tripolisu
- 21. února – opozice ovládla Benghází, zatímco v Tripolisu byly protesty rozdrceny
- 27. února – v Benghází vytvořili Kaddáfího odpůrci Přechodnou národní radu (NTC) –
- 17. března – Rada bezpečnosti schválila rezoluci o ochraně civilistů a vytvoření bezletové zóny v Libyi –
- 19. března – Francie a další západní státy zahájily operaci na zajištění bezletové zóny
- 31. března – NATO se ujalo velení vojenských operací v Libyi
- 27. dubna – zástupci 61 kmenů z celé Libye vyzvali Kaddáfího, aby se vzdal moci
- 27. června – Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Kaddáfího a jeho blízké
- 22. srpna – povstalci ovládli hlavní město Tripolis –
- 20. října – povstalci dobyli Syrtu, poslední baštu Kaddáfího, který byl při útěku z města těžce zraněn a na následky zranění zemřel