Jižní Korea otevřela „dceřinou“ metropoli Sedžong

Sedžong, ležící 120 km jižně od Soulu, se původně měl stát novým hlavním městem. Tak to alespoň v roce 2002 navrhl vítězný prezidentský kandidát Ro Mu-hjon, který coby liberálně laděný politik slíbil podporovat decentralizaci a vyváženější rozvoj regionů.

Ústavní soud však plán na přesun metropole označil v roce 2004 za nezákonný.

Projekt má stoupence i odpůrce dodnes. Ti první označují přesun některých vládních úřadů ze Soulu do Sedžongu za cestu k uvolnění zahlceného Soulu a k plošnému šíření ekonomických výhod. Kritici naopak varují, že jediným výsledkem bude posílení neefektivnosti.

Po verdiktu Ústavního soudu nasměroval Ro Mu-hjon ostrou a konfliktní debatu k jakémusi patu: Sedžong byl designován jako první „zvláštní autonomní město“ v jihokorejské historii a 17. administrativní celek na úrovni provincie. Dostal se tak na stejnou úroveň jako Soul a jiná města. To je důležité, protože jde o první plánovanou aglomeraci, jež získala takové označení.

Od vzniku Korejské republiky v roce 1948 se municipality Inčchon, Kwangdžu, Pusan, Tedžon, Tegu a Ulsan osamostatnily na svých sousedních provinciích vždy poté, co počet jejich obyvatel překročil jeden milión.

Sedžong je ale jiný případ: většina jeho populace žije v zemědělských oblastech obklopujících staveniště a nové město má momentálně jen 122 263 obyvatel. Nicméně se očekává, že do roku 2030 to bude půl miliónu. Jen letos se má do nových domů nastěhovat 20 tisíc lidí.

„Zvláštní autonomní“ postavení získal Sedžong hlavně proto, že bude sloužit jako podpůrný vládní uzel.

Všechna hlavní centra moci – Modrý dům (prezidentský úřad), Národní shromáždění, Ústavní soud a ministerstva obrany a zahraničí – zůstanou v Soulu, ale řada jiných institucí se do alternativní metropole postěhuje.

Do roku 2014 to má být nejméně devět ministerstev a 36 vládních úřadů, včetně kanceláře premiéra (Jižní Korea má prezidentský systém a za premiéra si v zásadě ručí šéf Modrého domu). S nimi poputují tisíce státních zaměstnanců.

Ro Mu-hjonův nástupce, konzervativní prezident I Mjongbak, se pokusil projekt omezit, ale narazil na protesty nejen opozice, ale i vlastní strany.

Jedním z argumentů „pro“ stěhování totiž také je, že Sedžong leží dále od hranic se Severní Koreou: ze Soulu je to totiž k demilitarizované zóně zhruba jen hodina jízdy autem.

Jeden vládní úředník si ale zpravodajce BBC postěžoval: ze Sedžongu mu cesta na zasedání v Soulu potrvá dvě hodiny.