Jihovýchod Asie: ekonomika zemí roste, ale demokracie je na ústupu

Ekonomika Barmy, která nastoupila po rozpuštění vojenské junty proces politické transformace v roce 2011, rostla posledních pět let v průměru o 7,5 procenta za rok. Asijská rozvojová banka (ADB) předpovídá, že letos růst Barmy dosáhne osmi procent. Podobně slibně jsou na tom další státy regionu – Kambodža, Laos, Filipíny a Vietnam mají tempo růstu jen o málo nižší než Barma.

Deset členů Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) rostlo celkově o pět procent ročně za posledních pět let: ne sice tak rychle jako Čína či Indie, ale daleko rychleji než USA, Japonsko nebo Evropa. Obyvatelé ASEAN jsou bohatší a vzdělanější, žijí déle a zdravěji než jejich rodiče. Pochopitelně že chudoba zdaleka nezmizela, ale ekonomické vyhlídky regionu jsou velmi slibné, poznamenal týdeník The Economist.

Tak tomu nebylo vždy: ještě před třiceti lety byla Barma v mezinárodní izolaci kvůli despotickému vojenskému režimu, v Kambodži doznívala strašná občanská válka a Vietnam začínal s nesmělými ekonomickými reformami. Bohatší ekonomiky regionu pak v roce 1997 tvrdě zasáhla finanční krize.

Ta ale nakonec přinesla i pozitivní výsledky. Indonésie, Filipíny a Thajsko přijaly stabilnější makroekonomické politiky a započaly reformy, které omezily protežování a bratříčkování vyznačující první fázi jejich růstu.

Na papíře komunistický Laos a Vietnam a autarkická Barma vykročily vstříc volnému trhu, a přestože ve většině regionu přetrvávají neefektivní státní společnosti a korupce i protekcionismus jsou na pořadu dne, liberální ekonomie v regionu slaví vítězství.

Totéž se ovšem nedá říct o demokracii: politicky se totiž region vrací do minulosti. Asijská finanční krize sice přinesla ekonomické strádání, ale na druhou stranu vedla k pádu indonéského diktátora Suharta a přinesla politické reformy i v jiných zemích. V následujících letech v Malajsii, Filipínách a Thajsku přispěla k posílení demokratických struktur, stejně jako později v Barmě.

Demokratické reformy ale nikdy nedorazily do Laosu a Vietnamu, kde komunistická strana vládne tvrdou rukou. Singapur zůstává neliberální, i když efektivní technokracií. Vlády Malajsie a Kambodže systematicky zavírají kritiky a pronásledují opozici.

Thajská junta, která se chopila moci v roce 2014, slíbila svobodné volby na příští rok. I kdyby se ale nakonec hlasování uskutečnilo a bylo dokonce svobodné a transparentní, novela ústavy, kterou si generálové nechali posvětit loni v referendu, vytváří senát kontrolovaný juntou, ukládá zemi zavedení 20letého plánu sestaveného armádou a poskytuje jí široké možnosti sesadit zvoleného lídra, který by šel proti jejím zájmům.

Největší demokracie v regionu, Indonésie a Filipíny, sice zatím v ohrožení nejsou, liberály zde ale čeká temná budoucnost. Filipínci, frustrovaní dominantním postavením prominentních rodin a přetrvávající chudobou, si loni zvolili do čela země Rodriga Duterteho, jehož brutální protidrogová kampaň, likvidující i nevinné, je sice na Západě odsuzovaná, doma se ale těší podpoře běžných obyvatel. Duterte navíc otevřeně zpochybňuje základní právní principy jako spravedlivý proces, odmítá rozdělení moci či právní stát.

V Indonésii dubnové volby guvernéra Jakarty přinesly posílení radikálních muslimských skupin, které vedly kampaň proti tehdejšímu křesťanskému guvernérovi Basukimu Tjahajaovi Purnamovi, příslušníkovi menšinového etnika Číňanů, který obvinil své protivníky, že zneužívají veršů koránu v politickém boji.

Očerňovací kampaně nakonec využil Purnamův soupeř, který volby vyhrál, a Purnamu soud poslal na dva roky do vězení za rouhání proti islámu. Mnozí se nyní obávají, že se náboženské rozpory rozšíří po celé zemi.