Japonská univerzita přiznala vivisekci amerických zajatců

Nové muzeum historie medicíny ve Fukuoce se postavilo tváří k temné minulosti. Na základě březnového rozhodnutí profesorů otevřít tuto kapitolu, jsou mezi 63 předměty a dokumenty souvisejících s více než stoletou historií lékařské školy university v Kjúšú i dva exponáty zmiňující vivisekci prováděnou na amerických zajatcích během války. Věnován je jí celý jeden panel, uvedly deníky The Daily Telegraph a Japan Times.

Vivisekce byla prováděna na osmi amerických letcích ze sestřeleného bombardéru B-29. Poté, co superfortress shodil 5. května 1945 náklad pum na letiště u Fukuoky, záměrně do něj narazil japonský stíhač. Dvanáctičlenná posádka bombardéru se rozhodla letoun opustit na padácích. Jeden letec se zabil při seskoku, další dva hned po dopadu ubodali vesničané. Zbývajících devět mužů padlo do zajetí. Kapitán Marvin Watkins byl poslán k výslechu do Tokia, ostatní byli předáni vojenskému lékaři, který je převezl na univerzitu ve městě Fukuoka, kde byli vystavení brutálním lékařským pokusům.

Soudní proces prokázal, že zajatcům byla vstřikována do žil mořská voda. Cílem bylo zjistit, zda by mohla sloužit jako náhražka fyziologického roztoku. Tento případ inspiroval knihu Moře a jed, kterou napsal Šusaku Endo.

Dalším odebrali části jater, aby zjistili, bez jak velké části jater mohou lidé ještě žít. Jinému zase odebrali z týchž důvodů část plic. Podle výstavy japonští lékaři odstranili jinému americkému vojákovi část mozku, aby určili, zda by se dala epilepsie léčit chirurgickým zákrokem.

Všech osm amerických zajatců zemřelo. Na konci války lékaři zničili ostatky Američanů, aby popisovaná zvěrstva zatajili.

Před soudem pro válečné zločiny v Jokohamě stanulo 30 lidí stíhaných pro vivisekci zajatců. Profesor, který zvrhlý výzkum vedl, spáchal v cele sebevraždu. Nepotvrdil však, že by univerzita byla systematicky zapojena do zvěrstev, i když čtrnáct jejích zaměstnanců bylo odsouzeno. Vinnými z provádění pitev zaživa bylo shledáno 23 lidí. Pět jich bylo odsouzeno k trestu smrti a čtyři na doživotí.

V roce 1950 jim americký generál Douglas MacArthur tresty výrazně snížil. Do roku 1958 byli všichni odsouzení na svobodě.

Snížení trestu ze strany MacArthura, který byl hlavním vojenským správcem okupovaného Japonska, zase není tak překvapivé. Spojené státy se především snažily o co nejrychlejší obnovu zničeného Japonska. Hlavní žalobce tokijského tribunálu dokonce nepřijal důkazy o vývoji a testování bakteriologických zbraní v Mandžusku v neslavně proslulé jednotce 731. Tyto zločiny zahrnující i použití bakteriologických zbraní proti civilistům na okupovaných územích byly souzeny po válce pouze Sověty v Chabarovsku.

Japonsko se na rozdíl od Německa se svou minulostí plně nevyrovnalo. Nedávno ho za to kritizovala i německá kancléřka Angela Merkelová. [celá zpráva]

Je také terčem kritiky ze strany Koreje, protože neuznalo plně vinu za zotročování korejských žen, které musely poskytovat japonským vojákům sexuální služby.