Článek
Film se otevřeně inspiruje příběhem jedenačtyřicetiletého Tecuji Jamagamiho, který podle policie v červenci střelnou zbraní zabil bývalého premiéra Šinzóa Abeho. Muž vypověděl, že tak učinil, protože se domníval, že Abe je součástí Církve sjednocení. Té matka údajného útočníka darovala vysoké peněžní obnosy, čímž ale způsobila vážné finanční potíže synovi a celé rodině. „Zajímalo mě pochopit, jak se stalo, že záležitosti došly až do takového extrému,“ tvrdí režisér, který patří mezi přední japonské experimentální filmaře.
Snímek ale vyvolal prudké reakce na internetu, kde se k němu negativně vyjádřily miliony uživatelů. Japoncům nevadil jen námět, ale také osobnost režiséra. Adači býval členem Japonské rudé armády, která v 70. a 80. letech páchala v zemi atentáty. „Terorista, který oslavuje teroristu - i umělecká tvorba by měla mít nějaké hranice,“ zněl podle RFI jeden z komentářů.
Salvou čestné stráže začal státní pohřeb japonského expremiéra Šinzóa Abeho
Vlna nevole byla tak silná, že japonská kina z obavy z incidentů stáhla po třech dnech film z nabídky, popsala situaci RFI. Podle ní kina dostávala tisíce nesouhlasných telefonátů a e-mailů. Film měl premiéru 27. září, v den státního pohřbu zavražděného politika.
V Japonsku není vzácné, že filmaři čelí kritice, že se ve své tvorbě pustili „příliš daleko“. V zemi sice nefunguje cenzura, některé snímky, které by mohlo domácí publikum vnímat kontroverzně, ale měly velké obtíže najít distributora. Bojkotu distributorů i diváků v minulosti čelily například některé dokumentární filmy o japonských válečných zločinech za druhé světové války či Oscarem oceněný dokumentární film Zátoka o nadměrném lovu delfínů.