Jako když začne válka. Český turista popsal drsné podmínky na letišti v Dubaji

Dvojice českých turistů měla tu smůlu, že je povodně zastihly už v Austrálii. Další je pak čekaly v Dubaji. Tam přiletěli minulý týden ve čtvrtek s tím, že se zdrží týden, rekordní deště udeřily uprostřed jejich pobytu v pondělí v noci.

Čechům sice deště nemusely připadat nijak zvlášť silné, přece jen za den spadlo pouze 14,2 cm srážek, pouštní metropole ale na něco takového není zvyklá a nebyla připravena.

Dvojice českých cestovatelů to pocítila den po začátku dešťů, když nebyla schopna sehnat taxík a k akváriu, které chtěli navštívit, je musel dovézt pracovník hotelu. Dovnitř je ovšem nepustila ochranka, protože když prší, jsou všechny státem provozované budovy v Dubaji zavřené. „Ještě jsem si říkal, že takovou práci bych chtěl a aby pršelo pořád,“ vylíčil Novinkám pan Mirek.

Že se děje něco neobvyklého, bylo patrné i z toho, že i poté, co se rozjasnilo, hlídala hotelové východy směrem k pláži policie.

Jaký napáchal déšť zmatek, si ale dvojice turistů naplno uvědomila až ve čtvrtek, když dorazila na Terminál 3 dubajského letiště. Ten je vůbec největší na světě.

„Už po příjezdu na letiště se nešlo do terminálu vůbec dostat. Na odletu to bylo příšerné. Byli jsme tam jako zvířata. Úplně nasardinkováno. Každou chvíli tam jela sanitka, protože někdo zkolaboval“ popisuje Mirek tlačenici v budově.

K bráně se prý dostali těsně před plánovaným odletem do Mnichova. Let se ovšem neustále o hodinu posouval, až přišel e-mail, že je zrušen.

„Dozvěděli jsme se to, jako kdyby se někde hrál fotbal a padl gól. Lidé na odletu začali kolektivně vzdychat a hned nám bylo jasné, co se děje,“ popsal pan Mirek s tím, že e-mail o zrušení letu byl poslední komunikací, kterou od své aerolinky obdrželi.

„Po zrušení letu by měla aerolinka pasažérům zajistit ubytování v hotelu, ale na celém letišti je hotel jenom jeden, takže nám okamžitě došlo, že to se nestane. Jinak byla po celém terminále voda a jídlo zdarma, ale i na to se stály dlouhé fronty,“ dodal.

Pro Mirka přišla ta vůbec nejtěžší část celého pobytu na letišti, sedm hodin v tlačenici s dalšími „tisícovkami“ lidí, které se se záměrem zajistit si nový let snažily vměstnat k pětimetrové přepážce aerolinky, u níž seděli jen dva zaměstnanci.

„Sedm hodin tam stojíte v tlačenici a v horku, jako na demonstraci. Lidé kolabovali, brečeli a byli schopni se ušlapat. Když už někdo uspěl a měl novou letenku, tak neměl jak se s ní přes dav dostat ven. Přitom tam byli lidé o holi nebo s dětmi, ale na to nikdo nebral ohledy,“ líčil dál pan Mirek.

V terminálu to prý přitom nebyla jediná přepážka. Fungovala tam odděleně ještě jedna pro byznys třídu, ale ta ani za krizové situace nepřijímala jiné zákazníky. „Na ty obyčejné lidi tam aerolinka kašlala,“ uvedl Mirek. „V jednu ráno se nad námi ale nakonec jeden ze zaměstnanců u byznys přepážky smiloval, jinak bychom tam byli doteď.“

V tu chvíli už byl Mirek tak zoufalý, že chtěl let kamkoliv do Evropy. Nakonec sehnal letenky do Vídně. Pro palubní vstupenky si měl přijít ráno, to znamenalo, že musel začít řešit jinou starost, a to, kde se v přeplněném terminálu vyspat. „Všechna místa na sezení byla plná a stejně tak podlaha. Kdo neměl kam si lehnout, spal opřený o zeď,“ vypráví.

V tomto ohledu měl český pár štěstí, protože se jim podařilo dostat se do placeného byznys salonku, kde si k sobě srazili křesla a vyspali se na nich. „Ze salonku jsem vycházel jenom já. Všude se hroutili lidé a nechtěl jsem, aby to manželku také přemohlo. Ani jsem jí neříkal, jaké jsou tam nelidské podmínky. Stačí, že jsem to prožíval já. Dokážu si představit, že takhle to vypadá, když začne válka,“ popsal noc v terminálu.

Ráno nastal další zádrhel, protože se u byznys přepážky vystřídali zaměstnanci a nová obsluha české dvojici vstupenky vytisknout odmítala. Nakonec jednomu ze zaměstnanců Mirek vysvětlil, že jakožto invalidní důchodce po úrazu nohy nemůže stát v tlačenici ke druhé přepážce, a ten mu poskytl kódy, na jejichž základě byly dvojici vstupenky vytisknuty přímo u brány. „Když nám hodinu a dvacet minut před odletem ty vstupenky vytiskli, bylo to, jako bychom se podruhé narodili,“ řekl Mirek.

Že na pasažéry ve Vídni místo kufrů čekali jen zaměstnanci letecké společnosti s nachystaným stánkem s reklamačními formuláři, bylo už podle pana Mirka zanedbatelné. S manželkou jsou prý rádi, že se jim vůbec podařilo dostat se domů. A uvědomují si, jaké měli štěstí, protože hned následující let do Vídně byl opět zrušen.

„Až je mi z toho těžko, když pomyslím, kolik lidí tam ještě zůstává. Úplně strašný,“ prohlásil s tím, že Novinky se rozhodl kontaktovat i proto, aby se mu samotnému po drastickém zážitku ulevilo.