Článek
Falmata je jednou ze stovek mladých dívek, které byly uneseny. Když jí bylo třináct, všimli si jí dva radikálové na mopedu, jak šla navštívit příbuzné u hranic s Kamerunem. Chopili se jí, posadili ji mezi sebe a vezli ji dlouhé hodiny. Pak sesedli a odvedli ji do tábora ukrytého v pralese. Falmata nevěděla, kde je.
„Bylo tam mnoho stanů a chýší. Mladé dívky dali do stanů. V mém bylo devět dívek a musely jsme spát na velkých matracích. Napřed jsem chtěla utéci, ale nebyla žádná možnost,“ vypověděla tichým hlasem. Tábor byl střežen muži, kteří by každého snadno chytili.
Život byl monotónní. Vstát, pomodlit se, najíst se, uklidit, modlit se, najíst se a tak dál až do večera, kdy se šlo spát. Falmata přiznala, že i když nenáviděla život v táboře, uvítala dlouhé hodiny trvající náboženskou výuku. Nigerijská psycholožka Fatima Akiluová k tomu dodala, že to byl jediný způsob, jak stovkám zadržených zaplnit čas, aby zajetí zvládly. Nebyl to ale jediný důvod: „Hodně lidí, kteří byli v těchto táborech a se kterými jsem se setkala, nemělo velké vzdělání. Mnozí se o koránu dověděli poprvé až v zajetí Boko Haram.“
V táboře panoval strach z útoku nigerijské armády. Jakmile obyvatelé uslyšeli vrtulník nebo letadlo, měli strach, že bude bombardován. „Byly jsme vyděšené, že by vojáci mohli kdykoli vtrhnout od tábora a nás by neušetřili, protože by si mysleli, že jsme ženy bojovníků,“ řekla Falmata, která se odmítla za jednoho z bojovníků provdat. Jednou jí řekli, že si musí vybrat, zda se provdá, nebo půjde na misi: „Řekla jsem jim, že jsem příliš mladá.“ Nevěděla však, co ona mise obnáší.
Sebevražedná mise
Jeden den byl monotónní režim narušen. Přistoupili k ní ozbrojení muži a řekli jí, aby se připravila na něco významného. Nohy jí ozdobili henou a vlasy jí narovnali. Účes si mohla vybrat. Měla pocit, že nakonec bude provdána za jednoho z bojovníků: „Vše, na co jsem myslela, bylo - je to na svatbu? Ale nemůžeš se zeptat, proč se to dělá. Místo toho tě přátelé jen utěšují a říkají ti, abys byla trpělivá.“
O dva dny později k ní přistoupili bojovníci a k pasu jí připevnili nálož. Řekli jí, že když zabije nevěřící, půjde přímo do ráje: „Byla jsem tak vystrašená, že jsem začala plakat. Ale dál mi říkali, abych byla trpělivá, přijala, že o tomto je život, že když se dostanu do ráje, bude vše lepší.“
Na tržiště ve vesnici byly vyslány tři dívky s náložemi. Přikázali jim zamířit na místo, kde je hodně lidí, a tam odpálit nálož. V ruce měly malé detonátory. I když jim bojovníci řekli, že je budou sledovat, rozhodly se nezaútočit. Falmata požádala cizího muže, aby jí pás s výbušninami pomohl sundat. Záhy ale u silnice potkala další dva muže, kteří byli příslušníky Boko Haram, takže byla opět unesena. Naštěstí byli z jiné jednotky, takže nevěděli, že misi nesplnila, protože jinak by ji zabili.
Útěk při druhé misi
V táboře to bylo stejné a po pár měsících přišla opět stejná volba - svatba, nebo mise. Falmata se opět odmítla provdat, tentokrát si však útěk lépe promyslela. Nazdobila se a utekla do lesa, jakmile ji bojovníci opustili: „Potkala jsem nějaké zemědělce a požádala je, aby mi pomohli sundat pás. Řekla jsem jim, že jsem byla donucena vydat se na misi, ale oni to nechtěli udělat. Báli se, ale sympatizovali se mnou a sundali ho. Možná si mysleli, že kdyby odmítli, mohla bych odpálit bombu a zabít nás všechny.“
Faltama se pokoušela dostat k rodině. Přidala se ke skupině lovců, jenomže tu milice Boko Haram napadla. Falmata utekla do pralesa, tam ale prožívala úplné peklo: „Neznala jsem les. Každý drobný zvuk mě děsil, tak jsem zůstávala v pohybu. Když jsem mohla, spala jsem na stromech. Myslím, že jsem strávila týden bez jídla. Pila jsem stojatou vodu a tou jsem si taky myla ruce a nohy před modlitbou. Jakmile jsem našla vodu, modlila jsem se dvakrát až třikrát denně. Byla jsem tak vyděšená, ale bůh mi pomohl a já se dostala do města.“
Brutální dopad řádění Boko Haram
Nakonec se dostala k rodině, i když se měsíce skrývala, protože se bála, že by mohla být zatčena. Nyní žije se svou matkou v táboře pro lidi, kteří ztratili domov, ale nikdo nezná její příběh, protože by si mohli myslet, že je nebezpečná. Jakmile nějaká dívka strávila nějaký čas s Boko Haram, automaticky ji považují za členku skupiny. „Myslím, že se lidé spíše dívají na skutek než na dívku,“ uvedla psycholožka. „Myslí si, to je dívka, která byla ochotná zaútočit na naši komunitu, tak jak bychom ji mohli přijmout zpátky,“ dodala.
„Na 90 procent společenství na severovýchodě Nigérie mělo Boko Haram dopad. Ztratili své blízké nebo celé rodiny,“ uvedla psycholožka. Boko Haram je považováno za jednu z nejbrutálnějších skupin radikálů. Od roku 2009 milice pozabíjela jen v Nigérii přes 27 000 lidí, vyvražďovala celé vesnice. Mnoho dalších povraždila v Kamerunu, Čadu a Nigeru. Před násilím opustily své domovy dva milióny lidí.
Při 232 atentátech spáchaných ženami bylo zabito 1 225 osob, z 454 sebevražedných atentátnic jich bylo nejméně 133 mladistvých a 29 mladších deseti let.