Indie vykročila k záchodové revoluci

Tradiční praxe se dle oficiálních čísel ještě před pěti lety drželo zhruba 620 milionů z 1,3 miliardy tamních obyvatel. Vláda premiéra Nárendry Módího, jež tehdy spustila masivní program budování toalet po celé zemi, letos na podzim Indii slavnostně vyhlásila „open defecation free“, tedy zemí, kde už nikdo na veřejnosti nekálí. V praxi to ovšem tak jednoznačné není.

„Je to důkaz, že když se 1,3 miliardy Indů spojí, nic není nemožné. Nejvíc tento program pomohl zejména chudým a ženám,“ cituje Módího vládní leták, který mimo jiné najde ve svém sedadle každý cestující národních aerolinek Air India.

Do masivní kampaně se zapojily i bollywoodské hvězdy, téma se objevovalo i ve filmech, média informovala o ženách, které se odmítaly vdát, pokud nebudou mít v nové domácnosti zajištěn záchod.

Právě ženy se na indickém venkově, jehož se problém týkal především, v případě chybějících toalet nacházely v obzvlášť prekérní situaci. Jedinou možností pro ně zůstávalo vykonání velké potřeby venku, přičemž riskovaly, že se stanou terčem útoku či znásilnění. S naléhavou záležitostí tak vyčkávaly až do setmění, což některým způsobilo zdravotní problémy.

Největší problém však představovaly infekční nemoci, jež touto cestou mimo jiné kontaminovaly vodní zdroje a ohrožovaly hlavně malé děti. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zmíněný program za posledních pět let mohl zachránit až 300 tisíc životů.

Málokdo nesouhlasí s tím, že Módího vláda se do řešení odvěkého problému pustila s mnohem větší razancí než předchozí kabinety, mnozí však pochybují, že už je hotovo, jak premiér nyní oznámil. Ještě na konci října policie šetřila smrt dvou dětí, které dav ubil za to, že si odskočily na veřejnosti. A na močící obyvatele metropole Dillí opakovaně narážíme dokonce i při projíždění vládní a diplomatickou čtvrtí hlavního města.

Také oficiální čísla se rozcházejí – Národní statistický úřad loni konstatoval, že přístup k toaletám nemá více než čtvrtina lidí na venkově. Ministerstvo zdravotnictví, jehož údaje byly podstatně optimističtější, pak varovalo, aby se z této statistiky „vyvozovaly závěry“.

Na statistiky ale není velký spoleh i z jiného důvodu. Centrální i regionální vlády totiž na budování záchodů poskytují dotace v celkové výši okolo 12 tisíc rupií (necelé čtyři tisíce Kč) na domácnost. „Řada lidí, jež žije ve větší společné domácnosti, úřadům hlásí, že jsou bez přístupu k toaletě, jen aby dostali vyplacenou dotaci,“ popisuje jeden z triků Kanchan Gupta z think tanku Observer research foundation.

Dřívější letošní průzkum ve čtyřech svazových státech (Bihár, Madhjapradéš, Radžasthán, Uttarpradéš) nicméně ukázal, že toalety stále nepoužívá zhruba 44 procent lidí na tamním venkově. Mimo jiné proto, že dle přesvědčení některých vesničanů je kálení venku hygieničtější než mít záchod umístěný v domě.

Drží se tak starých zvyků, i když přístup k toaletě mají. Dalším problémem je to, že část nově zkonstruovaných toalet není nijak udržovaná a po čase zkrátka přestane fungovat.

„Vláda sice záchody postavila, ale už lidi neproškolila, jak je užívat a starat se o ně,“ podotkl Nazár Chalíd z Výzkumného ústavu pro solidární ekonomiku.