Hoši, oni mají kvér! varoval český voják v Afghánistánu kolegy

„Už jsme tady dlouho,“ poznamená nervózně střelec vedle mě. Náš vůz je v konvoji poslední a jeho posádce se zrovna dvakrát nechce zdržovat pod rozestavěnou výškovou budovou, kde bychom mohli být dobrým terčem. Střelec na budovu zaměří kameru, obraz se přenáší na monitor. Objektiv přejíždí pomalu z patra do patra a hledá možné nebezpečí.

K podezřelému vozu, před nímž dřepí čtveřice Afghánců, dorazil místní policista a pomáhá Čechům záležitost vyřešit. Jeden z Afghánců vytahuje mobil. Okamžitě se na něj otočí hlaveň samopalu českého střelce na ulici. „Hele, volá! Volá! Volá!“ slyším. Voják Afghánci telefon vytrhne z ruky. Mobil v Afghánistánu může sloužit k odpálení bomby.

Malé drama končí a kolona znovu vyráží na cestu kolem zničeného auta vedle silnice s reklamním billboardem a ženami zahalenými od hlavy k patě a sedícími v jeho stínu na prašné zemi. Afghánský policista případ na místě dořeší sám.

„Stejně ho hned pustí. Nepřítel je od kulometu a granátometu výš,“ poznamená jeden z českých vojáků. Zadržený Afghánec měl u sebe samopal.

Přijíždíme do areálu policejního velitelství, kde se tísní desítka zničených aut. Policejní šéf generál Abdul Vahíd vidí Čechy rád. Pomohli vycvičit téměř 900 rekrutů a zajišťují i další školení důstojníků. Nedaleko od stanice ve svahu nad městem vyrůstá nová věznice, kterou by Češi měli být schopni předat příští rok.

Ale to už je česká patrola znovu ve střehu. „Asi dva kilometry na obzoru se něco leskne, vypadá to na optiku,“ hlásí střelec z našeho vozu a jedno z vozidel se kvůli tomu vyráží postavit víc do svahu, aby ztížilo případnému útočníkovi pozici.

Konvoj může sjíždět podél zdí s dírami po kulkách k ústřední nemocnici. V zařízení, které Češi materiálně zajišťují, právě ošetřují muže s prostřelenou lopatkou. Kromě jiných zde mají zvlášť porodnické a dětské oddělení. Na operačním sále chybí jen chvíle k dalšímu zákroku: sedm lékařů zde provede v průměru 30 operací měsíčně.

Kresba na plakátě na chodbě připomíná i negramotným, že za lékařskou péči neplatí.

Vojáci vytahují pod dohledem velitele zásobníky ze zbraní, hlídka pro dnešek končí. Brzy vyrazí do neklidných míst znovu.

O pokroku v Afghánistánu mluví na mikrofony s jistotou jen politici. Afghánistán trápí korupce, systém právního státu má vážné trhliny. Státní správa do provincií nedosáhne, samospráva neexistuje. Většina policistů neumí číst a psát a většina afghánských žen za celý svůj život nenavštíví jedinkrát lékaře. V zemi je 40procentní nezaměstnanost, více než polovina obyvatel žije v přepočtu za necelých dvacet korun na den.

Na rekonstrukci provincie Lógar jižně od Kábulu pracuje český provinční rekonstrukční tým složený z 297 armádních příslušníků a civilních expertů vyslaných ministerstvem zahraničí.

Dosud opravil pět policejních stanic a další zařízení pro bezpečnostní síly, rozšířil dvě okresní nemocnice, zásobuje zdravotnická střediska léky a dodal jim i solární panely, staví střední zemědělskou a mechanickou školu s internátem, zrenovoval jedinou funkční přehradu v provincii a opravil či postavil sedm jezů či kanálů pro 6500 zemědělců. Vybudoval sklepy na skladování ovoce a zeleniny, postavil dvě sběrná centra na mléko, rozdal zemědělcům nádoby, osivo a hnojivo, zajistil školení pro místní novináře, opravil či postavil téměř osm desítek tříd v devíti školách. Tři další školy staví.