Článek
Kinloch byl teprve 180 metrů pod vrcholem, když začal vrávorat a stěžovat si, že pořádně nevidí. Šerpové mu ještě o 12 hodin později pomáhali v mrazivých podmínkách sestoupit do tábora. Nicméně ho do té doby dostali jen o 60 metrů níže. Tam ho nakonec opustili.
Kinloch chtěl zdolat nejvyšší vrcholy sedmi kontinentů a Mount Everest byl pátým v pořadí, po něm měly zbývat už jen Mount Vinson na Antarktidě a Carstensz Pyramid v Indonésii.
Podle kolegů byl Kinloch, který pracoval pro policii, ve výborné fyzické kondici a nikdy neriskoval. Na vrcholu byl v dobré náladě. Expedici přálo slunečné počasí, ale bylo větrno a extrémně chladno. Ztrátu zraku zřejmě zapříčinilo krvácení do mozku.
Jeden z účastníků expedice řekl listu The Daily Mail, že Kinloch trpěl výpadky zraku už dříve: „Zdálo se, že ho to nepřekvapilo. (Vedoucímu výpravy) Davidovi (O'Brienovi) řekl, že se mu to už dříve stalo, i když nikdy na horách. Peter klidně a logicky vysvětlil, že to není sněžná slepota, protože ho nic nebolí“.
Z tábora, kde měla výprava přespat, byli přesto povoláni tři šerpové, aby mu pomohli. Na místo dorazili za čtyři hodiny. Kinloch pořád hovořil souvisle. Dostal kyslíkovou masku a steroid dexamatazon. Ve dvě hodiny ráno ho nicméně museli opustit. „Záchranný tým asi 12 hodin dělal, co mohl, až se nakonec dostal do situace vlastního ohrožení, v níž by sám potřeboval pomoc a z které by se nemusel dostat,“ uvedl jeden z horolezců.