Ebola přibrzdila. Její konec je ale daleko

Počty nakažených, ještě v září stoupající geometrickou řadou, už tak skokově nerostou. Jenže − navzdory optimistickým zprávám médií i prohlášením Světové zdravotnické organizace (WHO) je konec vzedmuté nákazové vlny ještě daleko.

Organizace Lékaři bez hranic, která nemoci čelila jako první a dlouho jediná, už před několika měsíci varovala, že světové společenství nákazu podceňuje a jeho reakce je pomalá. To přiznaly i WHO a OSN, jež až v září ustavila k boji proti nemoci specializovanou agenturu UNMEER.

„Cíle, jejichž dosažení k 1. prosinci jsme si vytyčili, někde splníme,“ prohlásil tento týden šéf UNMEER Anthony Banbury. „Jsem si ale také jistý, že to nebude všude a ve všem. Budeme se muset přizpůsobit situaci, jaká je,“ přiznal.

OSN chtěla ke konci listopadu mít pod lékařskou kontrolou 70 procent nakažených a 70 procent zemřelých mělo být bezpečně pohřbeno, tedy spáleno. Podle čísel WHO z minulého pátku jde o víc než 15 tisíc nakažených a pět a půl tisíce obětí.

Banbury neuvedl, kolik cílů UNMEER bude dosaženo. Řekl jen, že zatímco v nejhůře postižené Libérii se situace zlepšuje, v Sieře Leone nákaza nekontrolovatelně stoupá. Jde podle něj hlavně o venkov a města Freetown, Makeni a Port Loko.

UNMEER se nepodílí na léčení, jak původně měla, ale na koordinaci a logistice. Poskytuje např. vrtulníky, jež jsou zejména v Sieře Leone jediným prostředkem, jak se protiebolové týmy mohou dostat k nově propuknuvším ohniskům. A těch přibývá.

Situaci komplikuje i přetrvávající nedostatek respektu k opatřením proti epidemii.

Například v Sieře Leone propukla už druhá stávka speciálních pohřebních týmů. Pohřebáci ve městě Kenema ponechali 15 těl obětí na pokojích a odmítli je bezpečně pohřbít, protože už dva měsíce nedostali slíbený rizikový příplatek.

Určitý zmatek ve veřejném mínění mohlo způsobit i prohlášení WHO, že epidemie eboly v Kongu již byla zlikvidována. Tamní ohnisko, tisíce kilometrů vzdálené od západní Afriky, bylo nesrovnatelně menší a navíc se jednalo o jiný, již známý kmen viru.

Konec konžské epidemie je dobrá zpráva, ale s pohromou na západě kontinentu nemá nic společného. Zprávu z Konga rozšířila pod svým jménem WHO až s týdenním odstupem.

Neslavného přijetí se v Africe dostalo nové verzi písně pro Afriku Do They Know It’s Christmas (Vědí tam, že jsou Vánoce?), kterou se skupina popových hudebníků kolem Boba Geldofa snaží získat finance na boj s ebolou.

I když se píseň na Západě stala s 200 tisíci kusy nejrychleji prodávaným singlem roku a vydělala už přes milión liber (35 mil. Kč), Afričané jí vyčítají stereotypní pohled na kontinent jako na místo „strachu a hrůzy, kde tě může zabít polibek lásky“. Místní hudebníci přitom už dříve nazpívali vlastní „osvětové“ písně v místních jazycích.

Jako falešný optimismus hodnotí někteří odborníci výzvu liberijské prezidentky Ellen Johnson-Sirleafové k vystupňování úsilí v boji proti ebole tak, aby se po 25. prosinci v zemi už neobjevily žádné další případy.

„Stanovili jsme si těžký cíl, ale když si stanovíte cíl, znamená to, že se na něj soustředíte a zdvojnásobíte své úsilí,“ uvedla prezidentka, když v pondělí vítala v Monrovii nizozemskou loď s humanitární pomocí od Evropské unie.

V Libérii ebola zabíjela nejvíc − zemřelo tam víc než polovina obětí epidemie. Zpomalit se ji ale podařilo mimo jiné i díky drastickým opatřením včetně uzavření celých oblastí do karantény, na niž dohlíželi vojáci s ostrými náboji v puškách. V sierraleonské metropoli Freetownu to ale výsledky nepřineslo.

Experti varují i před spoléháním na rychlé objevení léku či vakcíny. Ve zkrácených testech je jich sice několik, ale i v případě uspokojivých výsledků je jejich průmyslová výroba a zavedení na trh otázkou dlouhých měsíců či let. A nemoc stále zabíjí kolem poloviny napadených.