Článek
Když se jeho sestra vrátila 27. února domů ze Sierry Leone, říkala, že se necítí dobře. „Vzali jsme ji do nemocnice, kde jí udělali testy,“ uvedl a dodal, že mu řekli, že má břišní tyfus.
„Lékaři jí předepsali léky, ale neřekli jí, aby zůstala v nemocnici, takže jsme ji ošetřovali doma,“ pokračovat s tím, že čtyři dny po návratu zemřela. „Nikdo nevěděl, že je nakažená a staralo se o ni mnoho lidí. Musela nakazit další i po smrti, když odnesli její tělo na pohřeb ve vesnici a lidé k němu měli přístup,“ řekl Bogon a dodal: „O pár dnů později jsem zpozoroval, že někteří z těch, co u ní byli blízko, onemocněli. Pak začali umírat.“
Bogon vypočítal, kdo všechno podlehl nemoci. „Její matka, která byla u nás, odešla první. Pak zemřela moje žena, která se starala o mou sestru. Doteď jsem celkem ztratil deset členů rodiny.“
Podezření, že podlehla ebole, se objevilo, když zemřel řidič pracující pro humanitární organizace na jihu Guineje.
| Epidemie eboly na západě Afriky |
|---|
| Počet obětí eboly v Guineji dosáhl podle středečních údajů 83, za posledních přibylo pět nakažených a tři oběti. Od propuknutí epidemie se nakazilo 127 lidí, smrtnost tedy dosáhla 65 procent. Nejvíce případu v zemi - 79 s 47 mrtvými je v Guekedou. V hlavním městě Konakry je evidováno 12 případů se čtyřmi mrtvými. |
| V Libérii jsou potvrzeny dvě oběti, počet podezřelých a potvrzených případů celkem činí osm. |
Pomoci má zákaz pojídání netopýrů
Podle guinejských úřadů je možné, že epidemii eboly na jihu země vyvolali netopýři, kteří jsou považováni za vyhlášenou pochoutku. Proto místní ministerstvo vyhlásilo zákaz jejich konzumace i prodeje. Některé druhy netopýrů ze západní a střední Afriky jsou považovány za přenašeče eboly, kterým ale nezpůsobuje žádné problémy.
Ebola
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.
Epidemie eboly místní úřady zaskočila, protože poslední epidemie se objevily stovky kilometrů daleko v Ugandě a v Demokratické republice Kongo.