Čtvrtina obyvatel v africké zemi je HIV pozitivní. Z mnoha dětí jsou sirotci

Ze statistik malé vnitrozemské země na jihu Afriky, která sousedí s Jihoafrickou republikou a Mosambikem, mrazí. V Eswatini žije okolo 1,2 milionu obyvatel, z nichž 43 procent jsou podle dat UNICEFu děti do 17 let, dospívající pak tvoří jednu čtvrtinu populace.

V Eswatini tak s ohledem na výše zmíněné mnoho dospělých lidí nepotkáte, což vysvětluje velké množství zdejších sirotků. Podle serveru UN News je v zemi 71 procent osiřelých nebo zranitelných dětí a jedno ze čtyř ztratilo jednoho nebo oba rodiče právě kvůli viru HIV, respektive onemocnění AIDS.

Ostatně právě HIV/AIDS je v Eswatini podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) nejčastější příčinou smrti. Až poté následují např. infekce dolních cest dýchacích, ischemická srdeční choroba či cukrovka a mrtvice.

Eswatini je poslední absolutní monarchií na černém kontinentu a jednou z posledních diarchií (forma vlády se dvěma panovníky, pozn. redakce) na světě. Do roku 2018 se země oficiálně jmenovala Svazijsko či Svazijské království, poté jej místní král Mswati III. při příležitosti oslav 50. výročí nezávislosti a zároveň vlastních padesátin přejmenoval.

Mswati III. v zemi vládne od svých 18 let od chvíle, kdy zemřel jeho otec Sobhuza II. Ten byl u moci bezmála 83 let, což z něj pravděpodobně dělá nejdéle sloužícího panovníka všech dob – králem byl prohlášen po smrti svého otce, když mu byly pouhé čtyři měsíce.

Aktuální svazijský král v roce 1999 veřejně označil situaci ohledně HIV/AIDS v zemi za národní katastrofu.

V roce 2001 pak dokonce v rámci boje proti epidemii znovuzavedl starý rituál „umchwasho“, podle jehož pravidel nemohly neprovdané ženy a dívky do 18 let praktikovat sex, a pokud tak některá učinila, musela její rodina místnímu náčelníkovi zaplatit pokutu ve formě jednoho či více kusů dobytka.

Neprovdané ženy byly rovněž nuceny nosit speciální střapcový oděv, aby byly muži rozpoznány. Nutno dodat, že sám Mswati III. tento rituál pouhé dva měsíce po jeho zavedení podle serveru BBC porušil, když se oženil se 17letou dívkou (v té době to byla už jeho devátá manželka). Chybu tehdy uznal a podle pravidel zaplatil pokutu v podobě jedné krávy. Aktuálně má král manželek 13, jeho otec jich pak podle serveru The African Royal Families měl dokonce více než 70 a zplodil s nimi okolo 210 dětí.

Server BBC připomíná, že zákaz pohlavního styku před svatbou byl mezi mladými Svazijci velmi neoblíbený. Porušení zákazu samotným králem tehdy vyvolalo nebývalé protesty svazijských žen před královským palácem. Zrušení tohoto rituálu v roce 2005 (původně jej přitom vyhlásil minimálně do roku 2006) Mswati III. neodůvodnil.

Právě z rituálu „umchwasho“ podle serveru National Today vzešla místní kontroverzní tradiční událost s názvem Umhlanga Reed Dance, tzv. obřad rákosového tance, během něhož tisíce bezdětných a neprovdaných žen vždy začátkem září zatančí ve velmi skromném barevném hávu za přítomnosti krále v královské vesnici Ludzidzini, aby podle tradice uctily panenství a sexuální zdrženlivost.

Důvodů, proč je míra nákazy virem HIV v Eswatini tak velká, existuje mnoho. Podle Národního centra pro biotechnologické informace jde o kombinaci politických, historických, kulturních a ekonomických důvodů. Roli samozřejmě hraje i chudoba, nerovnost a mnoho dalšího.

Mimochodem, zatímco král Mswati III. si žije nad poměry – časopis Forbes ho v roce 2008 zařadil mezi 15 nejbohatších světových králů (jeho majetek vyčíslil na 200 milionů dolarů) – množství Svazijců žije pod národní hranicí chudoby. V roce 2017 to podle serveru Worldbank bylo 58,9 procenta populace, roku 2001 dokonce 69 procent.

Studie z roku 2019 pak jako hlavní příčiny vysoké míry HIV uvádí behaviorální, strukturální a biologické faktory, mezi které patří negativní postoj k bezpečnému sexu, monogamním vztahům, dále pak brzké zahájení sexuální aktivity, genderová nerovnost, komerční sex, sexuální násilí, nízká úroveň mužské obřízky a zneužívání alkoholu a drog.

V rámci pomoci v boji proti HIV nejenom Eswatini, ale řadě dalších zemí světa, vytyčila mezinárodní organizace při Organizaci spojených národů s názvem UNAIDS (The Joint United Nations Programme on HIV/AIDS) v roce 2014 cíle, jež označila jako 95-95-95.

Organizace, která vznikla roku 1996 pro koordinaci celosvětového společného programu boje proti HIV/AIDS, usiluje o to, aby bylo do roku 2030 diagnostikováno 95 % všech HIV pozitivních jedinců, aby jim byla zajištěna antiretrovirová léčba (ART) a aby u nich došlo k tzv. virové supresi (potlačení virové nálože na minimum).

A nutno říct, že to byla, možná překvapivě, právě země Eswatini, která jako první vytyčených cílů dosáhla. A to už v roce 2020, tedy s neuvěřitelným desetiletým předstihem.

„Lze to přičíst zaměření na klíčové body v testování a léčbě, ve spojení se silným komunitním preventivním plánováním. Začali jsme podporovat abstinenci, používání kondomů a sexuální exkluzivitu v podobě jediného partnera, abychom zabránili dalšímu šíření viru,“ řekl serveru Daily Maverick po dosažení zmíněných cílů tehdejší premiér země Ambrose Dlamini.

„Nyní můžeme s jistotou říci, že se nám daří rychle snižovat počet nových infekcí a že v tomto ohledu lidem s HIV/AIDS poskytujeme vysoce kvalitní služby. Cesta k dosažení cílů 95-95-95 byla dlouhá a trnitá, jsme ale hrdí, že jsme tohoto úspěchu dosáhli. Zatím však šampaňské otvírat nehodláme. Musíme dál pokračovat ve zrychlování léčby a ve zvyšování povědomí o rizicích HIV/AIDS zejména mezi mladší generací,“ dodal tehdy.

Osobně jsem Eswatini navštívil vloni v září, během zmíněného obřadu rákosového tance. Zavítal jsem ale i do jednoho z mnoha místních sirotčinců, konkrétně do Esitjeni Primary School/Orphanage nedaleko královské vesnice Ludzidzini.

„Jsme tu od roku 2006, kdy jsem sirotčinec založila. Dříve nám pomáhaly neziskové organizace, pak se ale zaměřily na jiné země a od té doby jsem na všechno sama. Ručně vyrábím různé suvenýry, které se snažím prodat. To jsou jediné peníze, za které dětem kupuji jídlo. Není to jednoduché,“ vyprávěla mi madam Coco, ředitelka sirotčince.

„Dříve jsem byla učitelkou, teď už jsem ale stará. Snažím se těm sirotkům aspoň trochu pomoct. Máme tu 175 dětí,“ dodává Coco s tím, že podobných sirotčinců je v zemi mnoho. „Je tady 18 učitelů, které platí vláda. Jinak nám ale nepomáhá, nejsou na to peníze,“ říká.

I díky návštěvě sirotčince jsem na vlastní oči viděl, že problém v souvislosti s HIV/AIDS v Eswatini ještě není ani zdaleka vyřešen. Jak zmínil bývalý premiér země Ambrose Dlamini, který zemřel na konci roku 2020 během koronavirové pandemie, čas na otevírání šampaňského je ještě na míle daleko. Nezbývá tedy než věřit, že cesta podobných cílů, jako ten 95-95-95, je správná a že v budoucnu vyřeší nejenom problém s HIV/AIDS, ale i sirotků, kteří jsou tohoto problému smutnou součástí.