Článek
„Je potřeba se dříve nebo později vypořádat s nedostatkem porozumění. Bude to vyžadovat hodně práce na obou stranách. Nevyřeší se to za šest, dvanáct nebo dvacet čtyři měsíců, bude to delší. Nepovažuji Čínu za nepřítele. Musím se přiznat, že jsem sloužil v Pekingu, stejně jako čínská velvyslankyně v Praze sloužila v Manile, takže mám větší porozumění pro druhou stranu než většina lidí. Chodil jsem i do čínské střední školy, rodiče chtěli, abych uměl mandarínsky,“ řekl na úvod Lecaros.
Co pro Filipíny znamená výrok Stálého arbitrážního soudu v Haagu, který odmítá čínské kroky v Scarboroughských mělčinách a odsuzuje i stavbu umělých ostrovů?
Vyjasňuje nároky obou zemí, k čemu jsou oprávněny a k čemu už ne. Arbitráž jasně řekla, že čínské aktivity ve výlučné ekonomické zóně Filipín jsou v rozporu s mezinárodním právem. Nemají na to žádné právo, tam být.
Čína se odmítla na procesu podílet
Čína verdikt odmítla, označila ho za bezvýznamný a ještě pohrozila vyhlášením bezpečnostní vzdušné zóny ADIZ, kde se musejí všechna letadla identifikovat. Jak nahlížíte na tyto kroky?
Já bych své vyjádření odložil na okamžik, kdy to udělají, protože nyní je to pouze hypotetická situace. Je to jako hra v šachy, vy pohnete královnou sem a já střelcem tam. Možná není v tuto chvíli nápomocné spekulovat, co Čína udělá.
Ptám se, protože Čína už před pár lety takovouto zónu vyhlásila ve Východočínském moři.
Ale toto vyhlášení není obecně přijímáno, aerolinky a úřady civilního leteckého provozu si na ně, pokud jsem slyšel, stěžují, ale vzdušné síly velkých hráčů je ignorují.
Jste přesvědčen, že verdikt soudu může změnit situaci, i když není jak jej prosadit?
To je umělý svět Spojených národů, ony určují, co odpovídá právu, ale nemění svět, ukazují, že je tu místo pro změnu k lepšímu. Když jsme v roce 2013 podali žalobu, Čína se odmítla na procesu podílet. A u arbitráže samozřejmě musíte platit náklady na proces. Na začátku Filipíny zaplatily polovinu, Číňané nic. A na konci jsme zaplatili celé náklady.
Filipínský velvyslanec Victoriano M. Lecaros
Jak by si Filipíny představovaly řešení krize?
V ideálním světě bychom se řídili rozhodnutími Spojených národů, kde je vytyčeno dvanáctimílové pásmo teritoriálních vod a další dvanáctimílové pásmo přilehlých vod s dvousetmílovou výlučnou ekonomickou zónou, ale Čína řekla, že se tím řídit nebude, že mají historický nárok na tyto skály a útesy v moři. Podle zjištění tribunálu jsou tyto nároky vyhaslé. My se tím řídíme.
Budete požadovat, aby Čína opustila uměle vybudované ostrovy?
To v tuto chvíli nevíme a já opět nebudu spekulovat. Nemůžeme Číně diktovat, co by měla dělat.
Kdyby Čína neměla ekonomické a vojenské kapacity, jaké má dnes, asi bychom dnes spolu nemluvili
Můžete přiblížit, čím Čína své nároky zdůvodňuje?
Mapu s devíti čarami (nine dash line, podle které si klade Peking nárok na 90 procent plochy Jihočínského moře - pozn. redakce) předložila nacionalistická vláda Číny vedená prezidentem Čankajškem v roce 1947, tedy ještě dva roky před vznikem Čínské lidové republiky. Vláda Kuomintangu tak kladla stejné požadavky jako dnešní pekingská vláda. (Čína tehdy vznesla nároky na oblasti, které do té doby okupovali Japonci - pozn. redakce)
Přitom Scarboroughské mělčiny byly až do doby, kdy Američané v roce 1992 opustili filipínské základny, používány americkými a filipínskými silami pro nácvik střelby a nikdo si na to nestěžoval. Používali je pro nácvik střelby i v šedesátých letech v době války ve Vietnamu a žádní Číňané tam nebyli.
Neobáváte se, že by se Čína mohla odhodlat použít pro prosazení svých zájmů vojenskou sílu, jak už tím hrozila?
Opět to je na Číňanech, zda to udělají. Kapacity na to mají, ale zda to udělají, nevím. Předpokládám, že to závisí na jejich vedení a na tom, jak chápe situaci v regionu. Z konce sedmdesátých let mají zkušenost s vojenskou konfrontací s Vietnamem. Před nějakými třemi lety do vietnamské zóny výlučných ekonomických práv umístili ropné věže. Bylo kolem toho hodně křiku a lodě obou stran se tam přetlačovaly.
Čína se nyní s letadlovou lodí a dalšími moderními zbraněmi cítí jako supervelmoc.
Kdyby Čína neměla ekonomické a vojenské kapacity, jaké má dnes, asi bychom dnes spolu nemluvili. Mohou udělat, co chtějí, navzdory zákonu a názoru světa. To je také důvod, proč Filipíny požadují ochranu zákona. Před zákonem jsme si velké i malé země rovny. Právo jinak fungovat nemůže.
Jenomže mocní ho porušují.
Otázkou ale je, na jak dlouho. Jen v nedávné historii posledních padesáti let jsme měli velké mocnosti, které popíraly zákony OSN, náš právník zastupoval v osmdesátých letech u Mezinárodního soudního dvora Nikaraguu proti USA, když se pokoušely podkopat sandinistickou vládu (V roce 1986 mezinárodní soud prohlásil, že USA porušují svrchovanost Nikaraguy - pozn. red.)
Filipínský velvyslanec Victoriano Lecaros
S Čínou mají potíže i jiné země jako Vietnam, Malajsie nebo Brunej. Plánujete s nimi spolupracovat na řešení problému?
To by byla jedna z možností, s Čínou má problémy Vietnam a nyní i Malajsie a dokonce i Indonésie. Stěžují si, že čínské rybářské lodě připlouvají k jejich břehům, protože jsou to tradiční oblasti rybolovu. V březnu indonéská pobřežní stráž zadržela posádku čínské rybářské lodi. Připluly další čínské lodě a do odvlékaného plavidla narazily, aby je osvobodily. Čínská posádka ale zůstala v rukou indonéských úřadů. To je nový vývoj, k jakému dřív nedocházelo. Do výlučných vod vplouvaly rybářské lodě v posledních deseti, patnácti, dvaceti letech, ale v minulosti se jen zadržela čínská posádka, obě strany o tom jednaly a po zaplacení pokuty byli rybáři propuštěni. Nyní je to ale jiné, protože když se teď Filipíny, nebo dokonce Vietnam pokusí zadržet čínské rybáře, Číňané intervenují. Mají mnoho povrchových plavidel.
Jak důležitá je pro vás podpora Američanů?
Podpora kohokoli je vítaná. Američané vždy říkali, že v otázce suverenity nad územími se nebudou přiklánět ani k jedné straně. Stejně tak EU. Obě strany – USA i EU – ale řekly, že verdikt arbitrážního soudu by se měl respektovat.
Nyní odbočím od sporů v Jihočínském moři. Jak se vyvíjí ekonomická spolupráce mezi Českou republikou a Filipínami?
To je docela aktuální otázka, protože jsme měli dohodu o ekonomické spolupráci, která byla podepsána v roce 2004 a platila deset let, takže vypršela v roce 2014. Nyní jednáme o její následovnici, protože je tu velký potenciál. Filipíny potřebují mnoho věcí, které jim může dodávat Česká republika – elektrárny, turbíny, zařízení na obnovitelnou energii. Některé jsme už nakoupili, jenže zatím v menším měřítku. Česká republika je ale schopna dodávat ve větším rozsahu.
