Článek
„Separatismus Tibetu, (ujgurského) Sin-ťingu, hongkongští a tchajwanští separatisté stejně jako vůdci disidentů, právníci, kteří by bojovali až do smrti, a další agenti Západu poškozují vnitřní stabilitu a harmonii Číny. Za všemi těmito incidenty můžeme často zahlédnout temný stín pruhů a hvězd,“ upozorňuje video.
Ve videu se objevují drastické záběry ze Sýrie a Iráku, kde zuří války. V kontrastu k nim jsou zobrazeny idylické záběry ze současné Číny. Prokuratura ve videu vyzývá lidi, aby „byli ostražití před barevnými revolucemi“, aby se „mírová a stabilní Čína“ neproměnila v oblast dalších konfliktů.
„Opar domácích i mezinárodních obav nezmizel z čínského nebe,“ varuje video, přičemž zcela otevřeně poukazuje na to, kdo má být hrozbou. Vedle typických amerických symbolů se ve snímku, který nese mnoho podobných znaků se severokorejskými agitkami, objevují také záběry významného hongkongského bojovníka za demokracii Joshuy Wonga a prezidentky Tchaj-wanu Cchaj Juing-wen. Ta se na rozdíl od svého předchůdce z Kuomintangu Ma Jing-ťioua staví k pevninské Číně obezřetně.
Nejasné vztahy Číny a Tchaj-wanu
Čína považuje Tchaj-wan za součást svého území, ostrov taky nikdy nevyhlásil samostatnost. Stejně tak si ale Tchaj-wan klade nároky na Čínu, Tchaj-pej dlouho tvrdil, že právě on je skutečným reprezentantem Číny. Na ostrově se ale od devadesátých let objevují hlasy požadující samostatnost, zatímco Peking se řídí politikou „jedna země – dva systémy“.
Většina zemí světa včetně Spojených států považuje Tchaj-wan za součást Číny. Než ale USA uznaly v sedmdesátých letech ČLR, provažovaly za reprezentanta Číny právě Čínskou republiku (což je oficiální název Tchaj-wanu). Nadále ale Tchaj-wanu dodávají zbraně, loni byl uzavřen kontrakt na nákup dvou fregat a raket.
Ve videu se však objevují i otázky dalších sporných území, jakými jsou ostrovy Senkaku ve Východočínském moři, které jsou pod japonskou správou, ale Peking si na ně klade nároky, i oblast Jihočínského moře, na kterou se ve stylizované ilustraci pokouší šlapat svou botou Strýček Sam doprovázený textem, že USA, Japonsko, Filipíny a další země často ukazují Číně své meče.
