Čína tlačí na Ujgury, aby špehovali bojovníky za lidská práva. Vyhrožuje jejich rodinám

Do Spojeného království utekl například muž pod přezdívkou Alim, který nebyl se svojí matkou v kontaktu přes šest let.

„Můj nejdražší synu,“ řekla Alimova matka na začátku videohovoru. „Nemyslela jsem si, že tě před svou smrtí ještě někdy uvidím,“ dodala.

On-line setkání bylo ovšem hořkosladké, řídil jej totiž čínský policista, který k telefonátu použil dva různé mobily a držel jejich displeje tak, aby byly proti sobě. Syn s matkou tedy viděli nekvalitní obraz a slyšeli tlumený zvuk z reproduktorů.

Stejně jako všichni Ujgurové žije i Alimova matka pod intenzivním dohledem a kontrolou čínské policie. Nikdy si tedy nemohla se synem zavolat přímo, pouze takto zprostředkovaně.

Alim BBC řekl, že spolu během hovoru téměř nemluvili, většinu času strávili v slzách. Navíc si nemohl být jistý, jestli bílá zeď, kterou viděl za svojí matkou, byla v jejím domě v provincii Sin-ťiang, kde žije většina Ujgurů, nebo zda se jednalo o koncentrační či integrační tábor, ve kterých čínská vláda zadržuje více než milion členů této komunity.

Jak ale uvedl Alim, tento hovor nebyl zdarma. Po jeho skončení mu totiž zavolal čínský policista a „požádal“ ho, aby se účastnil setkání ujgurských aktivistů za lidská práva, shromažďoval na nich informace a následně je předával zpět čínskému státu.

„Kdykoli se v Londýně konal nějaký protičínský protest, zavolali mi a ptali se, kdo se ho bude účastnit,“ uvedl uprchlík, který britské zpravodajské televizi poskytl nahrávky telefonátů, v nichž ho žádali, aby pracoval jako špion.

Nabízeli mu však i peníze za to, že se spřátelí s vedoucími protestních skupin, z nichž mnozí byli občané Spojeného království. Ty měl pozvat do restaurace na večeři a zaplatit za ně útratu.

Tento návrh ovšem přišel s výhružkou, že pokud odmítne, jeho rodina by mohla přijít k újmě.

„Používají mou rodinu jako rukojmí,“ uvedl Alim. „Žiji v temných časech,“ dodal.

David Tobin, výzkumník Sheffieldské univerzity, která se nachází ve Velké Británii, provedl se svou kolegyní Nyrolou Elimäovou jeden z nejobsáhlejších výzkumů v této problematice. V rámci něj v několika zemích provedli rozhovory a průzkum s více než 200 příslušníky ujgurské diaspory.

Výzkumníci tvrdí, že všichni Ujgurové, kteří žijí mimo Čínu, jsou obětí nadnárodní represe, což je taktika, kterou používají vlády k policejní kontrole svých diaspor v zahraničí.

„Hlavní strategií je rozdělování rodin,“ řekl Tobin. Podle něj telefony v Číně nezvedají ani ti rodinní příslušníci, kteří by mohli. Bojí se totiž, že budou hovory monitorovány a že je svobodná komunikace vystaví riziku.

Tobin jenom ve Spojeném království hovořil se 48 Ujgury, dvě třetiny z nich mu řekly, že je kontaktovala čínská policie a že na ně vyvíjela tlak, aby pro ně pracovali jako špioni a aby úplně přestali hovořit s jakýmikoli médii nebo právníky.

Jak uvedl Tobin, Turecko bylo pro Ujgury vždy bezpečným útočištěm. Žije zde zhruba 50 tisíc z nich a jedná se o jednu z největších komunit mimo Čínu.

Tobin společně s Elimäovou zde oslovili 148 respondentů z ujgurské komunity. Na 80 procent z nich uvedlo, že je čínská policie oslovila a vyhrožovala jejich rodinám, pokud nebudou spolupracovat.

Jedním z nich byl například Abdurehim, který přiletěl do Istanbulu v roce 2014 a který utekl z Číny o rok dříve. „Turecko bylo úplně jiné než všechno, co jsme zažili. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. Policie nás neobtěžovala,“ uvedl. „Nemohl jsem uvěřit, že je takový život možný,“ dodal.

V posledních několika letech se však situace Ujgurů v Turecku změnila. Zprávy o tom, že policie sídlící v Číně vyvíjí nátlak na lidi, aby se navzájem špehovali, pronikly do komunit a rozdrobily je.

„Mladí lidé se od ujgurských protestů a setkání distancují. Obávají se, že by tam lidé mohli být špioni,“ dále uvedl a smutně dodal, že čínský plán bohužel funguje.

Podle Tobina si toho jsou turecké úřady vědomy. Reagují však pomalu. „Čím více je země závislá na investicích z Číny, tím je pravděpodobnější, že bude spolupracovat nebo přivírat oči,“ vysvětlil s tím, že Turecko se v posledních letech s Čínou poměrně výrazně sblížilo, což vyvolává otázky ohledně jeho odhodlání chránit ujgurskou komunitu.

Čína se ale zaměřila například i na aktivisty jiných národností. Jednou z nich je i Američanka Julie Millsapová, která spolupracuje s organizací Uyghur Human Rights Project, která se zaměřuje na obhajobu ujgurských práv.

Její manžel Han je totiž Číňan. Poté, co Julia odstartovala kampaň ve prospěch Ujgurů, začala čínská policie navštěvovat Hanovu rodinu s tím, že se chce „spřátelit“.

Julia společně s manželem následně obdržela z telefonu své švagrové výhružné zprávy, které naznačovaly, že Juliiny děti mohou skončit „jako sirotci“.

„Nebyly psány stylem, který (švagrová) používala,“ řekla BBC Julie, která má podezření, že zprávy poslala na pokyn policie.

Nedávno si navíc se švagrovou telefonovala, „úplnou náhodou“ se však u ní zastavil čínský policista, který do telefonu řekl, aby si „jeho návštěvu nevykládali špatně“ a že se zastavil kvůli „delikátním“ vztahům mezi Spojenými státy a Čínou.

Julie však přiznala, že díky tomu, že je „bílá Američanka“, má Hanova čínská rodina určitou míru bezpečí, kterou Ujguři nemají.

„Ale stále mluvíme o policejním obtěžování, výhružkách, každodenní realitě, která prostě není dobrá,“ dodala.

Americká vláda se tímto problémem začala oficiálně zabývat. V březnu američtí senátoři představili zákon o politice nadnárodní represe, který se zabývá celou řadou zneužití včetně „nátlaku v zastoupení“, který zahrnuje vyhrožování rodinným příslušníkům v zahraničí.

Pokud bude zákon schválen, vznikne speciální telefonní linka pro hlášení výhrůžek a Kongres bude podle možností uplatňovat sankce proti pachatelům.

Tobin si ale uvědomuje komplikace spojené s řešením tohoto problému. „Říci ‚Chcete mluvit se svou rodinou?‘ není zločin. Víme, že je to hrozba. Víme, že to rozbíjí komunity a způsobuje psychické problémy a traumata, ale na britské půdě to není trestný čin,“ uvedl.

Britské ministerstvo vnitra tvrdí, že pokusy o zastrašování zámořských kritiků jsou „nepřijatelné“. Zahájilo kvůli tomu interní přezkum nadnárodních represí s tím, že všechny takové incidenty by měly být hlášeny orgánům činným v trestním řízení.

Čínské velvyslanectví v Londýně ve svém prohlášení označilo obvinění z nadnárodní represe za „zcela nepodložené“. Čínská vláda podle něj„chrání Ujgury a jejich komunikaci se zahraničními příbuznými v souladu se zákonem“.

Oficiální údaje tvrdí, že členů ujgurské komunity je zhruba 9 milionů, většina z nich přitom žije v čínské provincii Sin-ťiang. Neoficiálně by jich ovšem mohlo být i několikanásobně více.

Chování Číny vůči této muslimské menšině například organizace Amnesty International označila za zločiny proti lidskosti. Podle ní Peking v provincii Sin-ťiang vytvořil „dystopické peklo obřího rozměru“.

„Svědomí lidstva by mělo šokovat, že obrovské množství lidí bylo v internačních táborech podrobeno vymývání mozků, mučení a jinému ponižujícímu zacházení, zatímco další miliony žijí ve strachu uprostřed obrovského sledovacího aparátu,“ uvedla generální tajemnice Amnesty International Agnés Callamardová.