Článek
Jak podotkl britský The Guardian, jde o poslední ze série ambiciózních železničních plánů Pekingu, a to v době sílící čínské angažovanosti v Nepálu, ale také jistých pochybností, zda se všechny sny mohou naplnit.
Maximální rychlost vlaků: 120 km/h
Velehorská trať z provincie Čching-chaj do Lhasy a dále do Žikace je už v provozu, fungují i letiště v obou tibetských největších městech. Nyní se „na žádost Nepálu“ plánuje prodloužení železnice na hranici, citoval list China Daily tibetského experta z Čínské akademie inženýrství. Hotova by mohla být do roku 2020.
O projektu, který by nabídl klíčové spojení Číny s atraktivním indickým trhem, hovořil podle nepálských zpráv šéf čínské diplomacie Wang I při prosincové návštěvě Káthmándú. „Trať pravděpodobně bude muset procházet (velikánem) Džomolangma,“ podotkl expert Wang Meng-šu, používající tibetské jméno nejvyšší hory světa.
„Dělníci budou muset prokopat několik velmi dlouhých tunelů,“ dodal. Vzhledem k obtížnému himálajskému terénu s jeho „pozoruhodným“ střídáním nadmořské výšky by vlaky do Káthmándú mohly jezdit maximální rychlostí 120 km/h, řekl Wang.
Sílící čínská přítomnost v Nepálu se netýká jen silnic a železnic, ale také velkých hydroelektrických projektů, letišť a poutního místa Lumbini, rodiště Buddhy Šákjamuniho. Vše počítá se značnými čínskými investicemi. Počet čínských turistů proudících do Nepálu, který je domovem osmi ze 14 osmitisícovek, také stoupá.
Ve výhledu také Beringův průliv?
Indičtí analytici prohlašují, že sílící vliv Pekingu může budit znepokojení, ale často se zveličuje. Kritické jsou mezinárodní aktivistické skupiny.
Beijing Times, jiný státní časopis, loni napsal, že Čína zvažuje vybudování vysokorychlostní železnice do Spojených států. Ta by musela vést tunelem pod Beringovým průlivem mezi Ruskem a Aljaškou. Zmínil i tři další vysokorychlostní tratě, které mají být v různém stupni rozpracování.
První vede z Londýna přes Paříž, Berlín, Varšavu, Kyjev a Moskvu, kde se dělí do dvou větví: jedna míří do Číny přes Kazachstán, další přes východní Sibiř. Druhá začíná v západočínském Urumči a přes Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Írán a Turecko končí v Německu. Poslední startuje v Kchun-mingu (jihozápadní provincie Jün-nan) a přes Malajsii má stopku v Singapuru.
Do jaké míry Peking informoval státy, jejichž souhlas by k projektu musel získat, není podle londýnského listu jasné.
