Český velvyslanec v Jižní Koreji pro Novinky: pocit bezpečí tady pominul

Je vidět, že poslední vývoj – tj. útok severokorejského dělostřelectva na ostrov Jonpchjong, kdy zemřeli dva vojáci a dva civilní obyvatelé [celá zpráva] – velmi zostřil náladu místních obyvatel vůči svému severnímu sousedovi. Proběhlo několik demonstrací požadujících ostřejší postup a média jsou plná diskusí na toto téma.

Na druhou stranu ale život v Soulu probíhá v normálních kolejích. Jihokorejci si za ta desetiletí ve stínu severokorejských zbraní na tuto hrozbu dost zvykli, takže ani v momentě střelby nebo v nejbližších hodinách poté nedošlo k sebemenší panice – samozřejmě kromě samotného ostrova, na nějž byl veden útok. Korejští politici i média se už řadu let snaží vytvářet dojem, že reálné nebezpečí ze strany KLDR nehrozí, asi i proto nebyly ani přerušeny turistické zájezdy do oblasti demilitarizované zóny na hranici obou korejských států.

Bezprostředně po útoku na Jonpchjong jsme nedoporučovali cesty do hraničních oblastí. Teď se situace stabilizuje – přesto v každém případě doporučuji případným českým turistům do Korejské republiky sledovat naše webové stránky (www.mzv.cz/seoul).

Kromě minulého týdne, kdy bylo naplánováno velké cvičení civilní obrany a část obyvatel Soulu se v rámci tréninku měla odebrat do krytů, je přítomnost policie na ulicích stejná. Vojáci se pak objevují pouze v blízkosti vojenských objektů a na letišti v Inčchonu.

Výrazně se zvýšil počet zpráv o vojenských cvičeních, chování armády, respektive obou korejských armád i jednotek USA umístěných v Korejské republice a okolních zemích. Naopak do pozadí se – ve vztahu k Severní Koreji – dostalo téma nástupnictví po Kim Čong-ilovi, které dominovalo veškerým zprávám na téma Sever až do posledního útoku.

V posledních dnech a týdnech se samozřejmě o možnosti konfliktu s KLDR hovoří více a častěji. Je vidět, že téma ohrožení se opět dostalo do médií, kde léta nebylo výrazně přítomno. Zatímco donedávna platilo za bernou minci, že Korejská republika není reálně svým severním sousedem ohrožena, v posledních dvou týdnech se dokonce i v místních anglicky psaných médiích objevily články s názvy jako „Co dělat až na Soul začnou padat bomby“ – zmizely slova jako „kdyby“.

I jeden z největších místních expertů na Severní Koreu a mezikorejské vztahy, ruský koreanista Andrej Lankov, si ve svém pondělním článku v The Korea Times neodpustil trochu hrozivou poznámku v tom smyslu, že za čtvrtstoletí, co se Korejským poloostrovem zabývá, je to teď poprvé, co si už není stoprocentně jist, že pravděpodobnost opětovného vypuknutí nové války na poloostrově je rovna nule.

Jak správně píšete, jedná se o „případné“ sjednocení Korejí. Osobně jsem přesvědčen o tom, že toto napětí na budoucí možné sjednocení obou států nemá velkou roli. Klíčovou roli bude vždy hrát vnitropolitický vývoj v KLDR, zda a jak se změní tamní situace, aby mohlo dojít k reálným úvahám o možných formách sblížení obou zemí, resp. v dalším kroku k úvahám o možném sjednocení obou států.

Ta situace je diametrálně odlišná. Tady nejde o „souboj“ dvou bloků, ani dvou zemí, ale především o snahu stále více izolované KLDR přežít co nejlépe a co nejdéle. Osobně si myslím, že tato strategie, která – jak se ukazuje – hrála velmi významnou roli při změnách uvnitř SSSR, resp. bývalého sovětského bloku a nakonec dovedla až k pádu Berlínské zdi a železné opony, by mohla být v případě KLDR velmi riskantní. Nesmíme zapomínat na to, že militarizace malého Korejského poloostrova je opravdu vysoká a bez ohledu na možné problémy KLDR, její armáda je stále schopna ničivých a nebezpečných kroků – stačí se podívat na poslední incidenty: potopení jihokorejské korvety Čchonan [celá zpráva] a dělostřelecký útok na ostrov Jonpchjong, při němž zahynuli první jihokorejští civilisté od severokorejského atentátu na letadlo Korejských aerolinií v zimě 1987.

Je třeba také nezapomínat na to, že na severokorejské straně hranice je umístěno několik tisíc dalekonosných děl a raketových zařízení s dostatečným dostřelem do sotva padesát kilometrů vzdáleného jihokorejského hlavního města Soulu. [celá zpráva]

Velmi záhy po bombardování ostrova Jonpchjong proběhla v Soulu velmi mediálně viditelná protičínská demonstrace. V místním tisku se objevila řada článků, které napadaly Čínu a vyzývali ji ke změně svého pozitivního postoje vůči KLDR. Tyto momenty logicky zapadají do změny celé atmosféry v Korejské republice, kde se rychle dosud vstřícný a pozitivní vztah ke KLDR, zemi „našich bratrů“, mění k negativnímu.

O zprávách z WikiLeaks, především právě těch o čínském postoji ke KLDR, se v místním tisku široce hovořilo, ale žádné zásadní závěry z nich činěny nebyly. [celá zpráva]