Článek
Úvodem bych rád zdůraznil, že solidarizuji s tibetským lidem a chápu jeho touhu po sebeurčení (záměrně neuvádím samostatnosti), jsem však přesvědčen, že naše sympatie by nás neměly vést k cílené manipulaci.
Ačkoli jsem strávil celý páteční večer 14. března a velkou část noci v ulicích staré Lhasy a nikde jsem neviděl „násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří by chtěli vyjádřit svůj názor“ (z prohlášení českého ministerstva zahraničí).
:. Tibetského mnicha zadržela nepálská policie před budovou OSN.foto: Reuters/Gopal Chitrakar
K lokálním pokojným demonstracím docházelo v předešlých dnech v klášterech, to co se však dělo v hlavní den nepokojů v onen pátek, byl dopředu organizovaný pogrom části Tibeťanů na běžné Číňany a muslimy: hořela nejen Bank of China, ale kdejaká malá jídelna a šlapací rikša toho nejchudšího Číňana a muslima (kteří byli mezitím lynčováni).
Tibetským obchodům se pogrom vyhnul
Tibetským obchodům se pogrom vyhnul, poněvadž byly jejich vchody dopředu označeny páskou. V žáru spáleniště mi zlověstně zněla vyjádření anglicky plynule mluvících mladých Tibeťanů, že Tibet je pouze pro ně…
Tibetským obchodům se pogrom vyhnul, poněvadž byly jejich vchody dopředu označeny páskou. V žáru spáleniště mi zlověstně zněla vyjádření anglicky plynule mluvících mladých Tibeťanů, že Tibet je pouze pro ně…
A až komicky vedle toho vypadaly kordony mladých vyjukaných čínských vojáků beze zbraně, jen s plastovými štíty a obušky, kteří buď zmateně pobíhali v bezpečné vzdálenosti, nebo prostě nacvičovali správný postoj v řadě.
Možná to byl právě záměr, ale čínské bezpečnostní složky (kromě hasičů, kteří byli ale též individuálně demonstranty napadáni, nechaly zkrátka Lhasu vypálit. Teprve přes noc a druhého dne zrána bylo vidět stále rostoucí počet čínských vojáků a vojenské techniky v ulicích, město bylo uzavřeno a systematicky pročišťováno.
Možná to byl právě záměr, ale čínské bezpečnostní složky (kromě hasičů, kteří byli ale též individuálně demonstranty napadáni, nechaly zkrátka Lhasu vypálit. Teprve přes noc a druhého dne zrána bylo vidět stále rostoucí počet čínských vojáků a vojenské techniky v ulicích, město bylo uzavřeno a systematicky pročišťováno.
Možná to byl právě záměr, ale čínské bezpečnostní složky (kromě hasičů, kteří byli ale též individuálně demonstranty napadáni, nechaly zkrátka Lhasu vypálit. Teprve přes noc a druhého dne zrána bylo vidět stále rostoucí počet čínských vojáků a vojenské techniky v ulicích, město bylo uzavřeno a systematicky pročišťováno.
foto: Reuters/Stringer
Čína už není žádným komunistický stát, jak se nám s oblibou vnucuje, to by tam těžko investovaly zahraniční společnosti své nevelké prostředky. Čína je nyní autoritativní, silně prokapitalistický stát, který sice zaznamenává až 9% růst HDP ročně, ale kde se sociální nerovnost zvyšuje jako nikde ve světě.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země. Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země. Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země. Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem.
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země. Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem. :. Protesty v Lhase jsou nejsilnější za poslední dvě dekády.foto: Reuters/Stringer
To se samozřejmě nemůže nedotknout jejích chudších částí, jednou z nichž je Tibet, kde mnozí rodilí Tibeťané prostě nestačí nasazenému tempu, jež mu udává jeho jen zdánlivě bohatší a úspěšnější čínský soused. K proměně sociálního napětí v nacionální nenávist pak není daleko.Stejně i otázku postavení Tibetu nelze redukovat jen na „komunistickou invazi“ do samostatné země. Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem. :. Protesty v Lhase jsou nejsilnější za poslední dvě dekády.foto: Reuters/Stringer Peking stále tahá za delší kus provazu
Vojensky však nelze Tibet držet neustále, ani ho připoutávat ekonomickou závislostí. Dalajlamův projekt mírového rozvoje Tibetu v rámci nenásilí a větší kulturní autonomie Tibetu v rámci Číny by neměl bránit Pekingu v pokračujícím dialogu, právě naopak.
Peking stále tahá za delší část provazu, přičemž musí vědět, že kromě dalajlamy a jeho exilové vlády je tu jiná protibetská skupina s potenciálním vlivem v budoucnu – mladí radikální studenti, vzdělaní na čínských školách, kteří by Tibet zbavili nejen všeho netradičního, ale rádi by si jej osvojili i s jeho čínskými oblastmi. Sponzorů k oslabení čínského vlivu ve světě by přitom našli jistě dost. To vše je třeba si uvědomit, než začneme vyvěšovat tibetskou vlajku.
Peking stále tahá za delší část provazu, přičemž musí vědět, že kromě dalajlamy a jeho exilové vlády je tu jiná protibetská skupina s potenciálním vlivem v budoucnu – mladí radikální studenti, vzdělaní na čínských školách, kteří by Tibet zbavili nejen všeho netradičního, ale rádi by si jej osvojili i s jeho čínskými oblastmi. Sponzorů k oslabení čínského vlivu ve světě by přitom našli jistě dost. To vše je třeba si uvědomit, než začneme vyvěšovat tibetskou vlajku.
(Autor je historik, do Tibetu se vydal jako turista)
