ANALÝZA: Závan temné korejské minulosti

Od začátku korejské války byla až do přelomu 80. a 90. let země vedena po naprostou většinu doby autokraty a diktátory vzešlými z pučů. V živé paměti Jihokorejců zůstávají především události z doby před pětačtyřiceti lety, kdy skončila vláda generála Pak Čong-huiho, který se moci chopil při puči v roce 1961 a o dva roky později vyhrál prezidentské volby. Během 18 let u moci zmodernizoval zaostalou agrární zemi, ze které udělal průmyslového tygra. Ke konci své vlády ale zesiloval represe. V půlce 70. let nechal pozatýkat stovky svých odpůrců. V roce 1979 proti němu propukly studentské protesty.

Pak vyhlásil v říjnu 1979 v několika oblastech na jihu země v čele s Pusanem stanné právo. Prezidenta nakonec 23. října 1979 zavraždil jeho nejbližší spolupracovník, šéf jeho tajné služby Kim Če-gju. Funkci prezidenta převzal premiér Čcho Kju-ha, ale toho po šesti dnech svrhl 12. prosince Čon Tu-hwan, což přineslo ty nejkrvavější represe.

Když začaly na jaře 1980 opět sílit protesty studentů a odborů, Čon vyhlásil 17. května stanné právo a do města Kwangdžu, jež bylo centrem studentských protestů, poslal výsadkáře. Když vojáci zabili 29letého hluchého muže, zapojili se do demonstrací obyvatelé města a armáda se musela stáhnout za hranice Kwangdžu. Správy ve městě se chopily občanský a studentský výbor. Jakmile vojákům dorazily posily, vzali město ztečí za podpory tanků a helikoptér, což si vyžádalo podle oficiálních údajů přes dvě stě mrtvých, 1800 zraněných, neoficiálně se však uvádějí až dva tisíce zabitých demonstrantů.

Tyto události si mnozí Korejci dobře pamatují, a právě proto propukla tak prudká reakce společnosti na vyhlášení stanného práva se záminkou, že většinová opoziční Demokratická strana prý napomáhá Severní Koreji. Události jim nápadně připomínaly předchozí vojenské puče. Stanné právo mají Jihokorejci spojené s řadou tvrdých a krvavých represí. Parlament se pokusili obsadit vojáci. Poslancům se však podařilo přehlasovat rozhodnutí prezidenta Jun Sok-jola a ten musel stanné právo po šesti hodinách odvolat.

Prezident Jun Sok-jol nyní čelí snaze opozice ho odvolat. Vládní poslanci ze Strany moci lidu (PPP), kteří mají v parlamentu menšinu, se k impeachmentu nepřidali. Strana zatím prezidenta hájí, čeká na jeho vysvětlení. Omluvila se však a vyzvala k odvolání ministra obrany Kim Jong-hjona, který zřejmě s ideou vyhlášení stanného práva přišel. Ministr Kim Čong-hjon ve středu odstoupil.

Vývoj ukázal, že demokracie v Jižní Koreji je mnohem silnější a armáda slabší než v sedmdesátých letech.

Prezident a ministr obrany nemohli jednat sami. Bez další podpory se o puč - a toto puč byl - pokusit nejde. Ke komu sahají nitky a kdo stanné právo podporoval, v tuto chvíli jasné není. To může ukázat vyšetřování.

Mohlo jít „jen“ o snahu očernit a a paralyzovat Demokratickou stranu v době, kdy popularita prezidenta klesala. Obvinění ze spojení s KLDR je vážné. Mohlo ale jít o pokus zvrátit vývoj v zemi.

Ne všichni se v Jižní Koreji rozešli s minulostí. To se ukázalo už za vlády později odsouzené prezidentky Pak Kun-hje, dcery druhého prezidenta Korejské republiky, diktátora Pak Čong-huiho. Hned po jejím nástupu do funkce v roce 2013 začala velká adorace vlády jejího otce. Na řadě výstav se zdůrazňoval jeho klíčový význam pro rozvoj Jižní Koreje.

Pak Kun-hje byla nakonec odvolána, od 9. prosince 2016 měla pozastavený výkon prezidentské funkce a její sesazení potvrdil 10. března 2017 ústavní soud. V dubnu 2018 byla odsouzena na 24 let.

V jejím případě se především zmiňuje korupce, konkrétně úplatkářská aféra firmy Samsung, která se snažila získat podporu vlády pro spojení s firmou Cheil Industries. Prezidentka a její důvěrnice bez vládních funkcí Čche Son-sil, dcera mentora, který osiřelou Pak Kun-hje po vraždě jejího otce vychovával, získaly stamiliony pro dvě nadace spravované důvěrnicí. K fúzi došlo, když ji podpořil státní penzijní fond.

Čche Son-sil získala peníze i od dalších velkých firem. Pak Kun-hje navíc nechala svou důvěrnici Čche Son-sil nahlížet do oficiálních dokumentů a zasahovat do státních záležitostí, což popírala.

Bizarnost závislosti prezidentky na své důvěrnici zastínila fakt, že se za vlády Pak Kun-hje vytvořila černá listina deseti tisíc umělců, kteří neměli dostávat žádnou podporu, a o peníze měly přijít i organizace, které by jim dávaly prostor. Byl na něm mimo jiné malíř Hong Sung-tam, jehož obraz, kde je prezidentka jako strašák ovládaný silami zla včetně otce Paka Čong-huiho, nesměl být vystaven.

Černou listinu sestavila ministryně kultury Čche Jun-sun na podnět šéfa kanceláře prezidentky Kim Ki-čuna. Pak popírala, že by o něčem věděla.

Už tehdy však byli mnozí zaskočeni, co je stále ještě možné v demokratické Jižní Koreji.