ANALÝZA: V roztržce kvůli ponorkám jde o mnoho

Z geopolitického úhlu pohledu má globální význam fakt, že Austrálie zaujímá důležitou pozici, která umožňuje, aby její ponorky střežily rozsáhlé části Indického i Tichého oceánu.

Jde totiž o oblasti, v nichž se chce stále více prosazovat Čína, kterou USA a mnozí jejich spojenci považují za naléhavou bezpečnostní hrozbu. Nové ponorky by mohly manévrovat v prostoru od Japonska po Havaj a od svých břehů až po Blízký východ.

Dále je zde technologická rovina australského rozhodnutí. Dalo přednost ponorkám na jaderný pohon (typ Virginia) před francouzskými, které jsou konvenční, mají dieselelektrický pohon.

Americké ponorky nesou celkem 37 moderních zbraňových systémů oproti 28 v případě ponorek francouzských. Americké ponorky mají torpéda, řízené střely proti nepřátelským plavidlům a také řízené střely Tomahawk, které mohou ničit přistávací dráhy až na vzdálenost několika tisíc kilometrů. Francouzské takový dosah nemají. Z technologického hlediska je značným paradoxem to, že i Francie vyrábí ponorky na jaderný pohon, ale kontrakt z roku 2016 uzavřela na systém s klasickým pohonem.

Plavidla, pro která se Austrálie rozhodla, nebudou vybavena atomovými zbraněmi, ale díky jadernému pohonu budou o poznání rychlejší, tišší a také se nebudou muset tak často vynořovat nad hladinu, aby dobíjela zdroje energie.

K technologiím však patří i ekologický aspekt. Australští zelení namítají, že ponorky na jaderný pohon jsou plovoucími Černobyly, u kterých zatím není jasné, jak se bude likvidovat jaderný odpad a jak se budou ničit po skončení životního cyklu.

Nestačí jim, když jejich ministr obrany odpovídá, že jejich země dostane přístup k americkým a britským technologiím a že se dvěma tradičními spojenci bude vyjednávat i o ekologických aspektech.

A v neposlední řadě jde o politiku. Francouzi vyvozují, že i pod novým šéfem Bílého domu Joem Bidenem nadále platí krédo America first, zájmy spojenců jsou až na dalších místech. Dále si uvědomili, že cestou ponorek se otevírá cesta k významnému cíli Velké Británie, který dostal název Global Britain, tedy návrat k podílu na správě dnešního světa.

A zatřetí jde podle francouzských hodnocení o to, jaká bude úloha Evropy v dnešním světě. Jde o to, jak rozsáhlý bude její manévrovací prostor, jak se bude moci prosazovat na strategickém a ekonomickém poli, v jak velkém rozsahu se bude muset přizpůsobovat těm, kterým prezident Charles de Gaulle vždycky říkal Anglosasové.

Zatím nejostřejším kritikem je Jean-Yves Le Drian, ministr zahraničí a dříve i ministr obrany. Připomíná, že dohodu Aukus uzavřely tři výše jmenované země dne 15. září v režimu nejvyššího utajení, což po­dle něj naprosto odporuje důvěře mezi dlouhodobými spojenci.

Takový postup označuje za zásadní roztržku, za lživé a přezíravé jednání, za naprostý protiklad vzájemného respektu. A v neposlední řadě se hovoří o tom, že současná roztržka spolu s tím, co se nedávno odehrálo v Afghánistánu, silně ovlivní i přístup Francie k bezpečnostní strategii NATO pro nejbližší léta.