ANALÝZA: Paradox rozmachu vesmírné turistiky v době zákazu spalovacích motorů

Kdo je vítězem v tomto klání, se rozhodnout nedá. Branson byl první, ale jeho VSS Unity vystoupala „jen“ do výše 86 km. To je více než padesát mil, které americké letectvo považuje za hranici vesmíru, kdy je člověka možné považovat za astronauta. Mezinárodně se však za mez, kde končí zemská atmosféra a začíná kosmický prostor, považuje Kármánova hranice ve výši sto kilometrů, a té dosáhl až Bezos.

To je však nepodstatné, protože oba ukázali, že lze zkonstruovat relativně nepříliš nákladné prostředky, s nimiž lze dosáhnout hranice kosmického prostoru. Otevírá se tak prostor pro vesmírnou turistiku využívající přání mnohých podívat se do vesmíru. Bude to jen pro bohaté, ale letů bude přibývat. Branson plánuje pravidelné každotýdenní lety už od příštího roku. Vynášet do vesmíru turisty míní i SpaceX Elona Muska, která je bude dopravovat na vesmírnou stanici ISS.

To vše už v době boje s globální změnou klimatu, v jehož rámci plánuje EU zákaz prodeje benzinových vozidel od roku 2035 a překopání celé ekonomiky.

Bezos sice hovoří o ekologii, sní o přenesení těžkého průmyslu do vesmíru, i když ví, že se toho sám nedožije, a zdůrazňuje, že Blue Origin pohání motor spalující kyslík a vodík. Neprodukuje tedy žádný oxid uhličitý, jen vodní páru. Jenomže ta se pak dostává do vysokých vrstev atmosféry, kde může přispět k formování mraků, jež také umocňují skleníkový efekt.

Raketoplán VSS Unity, který využívá Virgin Galactic, pohání palivo na bázi polyamidu podobného nylonu, jenž už produkuje uhlíkové emise stejně jako čtyři proudové motory pohánějící letadlo, které raketoplán vynáší. U proudových motorů se sice počítá s postupným použitím syntetických paliv, která nahradí fosilní, takže budou tzv. emisně neutrální, jenomže se emise opět dostanou do vysokých vrstev atmosféry, kde způsobují větší škody. Uhlíkové emise produkuje i Muskova řada raket Falcon spalující kerosin.

Lety do vesmíru se sice podílejí na celkových emisích jen nepatrně, v roce 2018 pouhými 0,0000059 procenta. Ovšem objem emisí z kosmických letů každoročně roste o 5,6 procenta, jak uvedla profesorka fyzikální geografie na Londýnské univerzitě Eloise Maraisová. Roste počet kosmických letů, nyní hlavně v souvislosti s vytvářením velkých konstelací družic pro datové přenosy. Lety s turisty však mohou situaci výrazně změnit. V roce 2020 se uskutečnilo podle NASA jen 114 kosmických letů, což je naprostý zlomek vůči desetitisícům letů letadel, které se uskuteční každý den. Letecká doprava se podílela v roce 2018 na emisích 2,4 procenta.

Je tu však ještě jiný pohled – při každém startu rakety se uvolní 200 až 300 tun CO2, v kosmické lodi Crew Dragon přitom cestují na ISS jen čtyři lidé. Emise se přitom dostávají přímo do stratosféry, kde zůstávají roky a ohrožují ozonovou vrstvu. Studie Research and Markets odhaduje, že trh se suborbitálními lety a kosmickou turistikou v této dekádě poroste ročně o 17,15 procenta a v roce 2031 dosáhne objemu 2,58 miliardy dolarů.

Ve srovnání s množstvím emisí z pozemní dopravy, která se v USA a v EU podílí na celkových emisích mezi 20 a 30 procenty, jde jen o kapku. Je proto pochopitelná snaha omezit emise hlavně u automobilové dopravy, když se to povedlo u průmyslu a výroby energií. Doprava je v EU jedinou oblastí, kde emise stoupají. Působí ovšem paradoxně, když u lodní dopravy mají první omezení ohledně účinnosti motorů začít platit až od roku 2023, byť se podílí na objemu lidskou činností produkovaného CO2 2,89 procenta a tyto emise stouply mezi lety 2012 a 2018 o deset procent.

Objem emisí z automobilové dopravy je větší, ovšem exhalace z lodí obsahují u stejného objemu paliva větší množství oxidů dusíku než spaliny z motorů aut a mnohonásobně věší množství oxidů síry. A zaměřovat se na omezování emisí jen v určitém sektoru podkopává podporu snahám o jejich redukci.

Vytváří to dojem, že dál platí Akvinského slova o tom, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.