Článek
Jak významný příspěvek představují ukořistěné zbraně, je patrné ze snímků z Afghánistánu, kde je vidět táliby přesouvající se v desítkách amerických vozidel humvee nebo v terénních pick-upech Ford.
Příslušníci Tálibánu z elitních jednotek na sobě mají americké uniformy i třeba pušky M4. Významný přínos pro ně představují i americké přístroje pro noční vidění.
Tálibán ponížil Západ, nad Kandahárem hlídkuje s americkým Black Hawkem
Tálibán však nemusel techniku ukořistit v lítých bojích. Většina vojáků vládních sil opustila své základny bez boje a tálibům stačilo jen otevřít sklady. Samozřejmě se nezmocnil všech dodaných zbraní, ale stačilo to, aby posílil.
Část jich dokázali na poslední chvíli zničit Američané, i tak ale musel bezpečnostní poradce Bílého domu Jake Sullivan přiznat:
„Nemáme kompletní obrázek o každém zmizelém kusu obranného materiálu, ale značné množství ho padlo do rukou Tálibánu.“
Ozbrojená vozidla humvee v rukou Tálibánu.
Jaká je hodnota získaných zbraní, jasné není. Na pomoc afghánským bezpečnostním silám šlo 82 miliard dolarů, ale většina byla použita na výcvik.
Na samotnou výzbroj, včetně letadel a dopravy, připadlo mezi lety 2002 až 2019 podle speciálního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR) 18 miliard.
Stanice ABC odhaduje, že celkem jde o 24 miliard, není ale jasné, kolik zbraní z této výzbroje je ještě funkčních.
Nejde však o žádné druhořadé zbraně, uvedl bývalý ministr Alexandr Vondra. „Co by za to česká armáda dala, kdyby jí někdo daroval 30 blackhawků,“ přiznal Vondra.
Bojovník Tálibánu u amerického vrtulníku MD-530.
Spojené státy přitom dodávaly výzbroj, včetně vrtulníků, afghánských silám do posledních týdnů. Rychlý pád země do rukou Tálibánu je zaskočil.
Američané se nepoučili
Není to však poprvé, kdy se něco podobného stalo. Podobné scény se objevovaly v červnu 2014, když Islámský stát bleskově ovládl sunnitský sever Iráku.
I tam prchli ze základen bez boje iráčtí vojáci a policisté a nechali na nich vozidla humvee i výzbroj. I ty pak komplikovaly porážku Islámského státu.
V Sýrii zase Američany vycvičené a vyzbrojené skupiny bojující proti Bašáru Asadovi hned po příchodu do Sýrie předaly či prodaly zbraně radikálům z Fronty an-Nusrá.
Nejde však jen o problém posledních let. Podobné to bylo za války ve Vietnamu, kde neuspěla Nixonova idea vietnamizace konfliktu.
Američtí vojáci se měli postupně stahovat a proti silám Vietnamské demokratické republiky a partyzánům Vietkongu měli bojovat jihovietnamští vojáci.
.
Dokázali se udržet jen do té doby, dokud tam byli přítomni Američané. Pád Jižního Vietnamu ale po uzavření míru 28. ledna 1973 nebyl tak rychlý jako zhroucení Afghánistánu.
Severnímu Vietnamu trvalo skoro dva roky, než zahájil v prosinci 1974 invazi na jih. Saigon dobyl 30. dubna 1975.
Do rukou Vietnamské lidové osvobozenecké armády padlo obrovské množství zbraní. V posledních dvou týdnech ztratila jihovietnamská armáda americkou výzbroj za miliardu dolarů.
Do rukou severovietnamských vojáků padly desítky tanků M-41 a M-48, obrněných transportérů, houfnic ráží 105 a 155 mm a desítky tisíc tun munice.
Vietnamská lidová osvobozenecká armáda získala více než 850 letadel, mezi nimiž bylo 41 lehkých nadzvukových stíhaček Northrop F-5 a 95 lehkých bitevníků Cessna A-37.
Vietnamský F-5E předaný do ČSSR je v kbelském muzeu.
Stroje F-5E Tiger II, transportní C-123 a C-130, stejně jako vrtulníky UH-1 používala vietnamská armáda ještě mnoho let po válce.
Počet získaných letadel je vyšší, než kolik jich od roku 1953 do konce války Severní Vietnam dostal od Sovětského svazu a Číny, i když není jasné, kolik dobytých letadel bylo provozuschopných.
Modelová porážka Kuomintangu
Učebnicovým případem je však čínská občanská válka z let 1947 až 1949, v níž vyhráli Maovi komunisté, i když na rozdíl od Čankajška nedrželi žádné velké město.
Jeho zkorumpovaná vláda si však nedokázala získat přízeň lidu a v částech pod jeho kontrolou panoval chaos i brutální inflace. Rolníci se bouřili, protože nebyla provedena pozemková reforma, a generálové mezi sebou soupeřili o moc a zbraně.
Do jednotek odváděli brance násilím a ti pak často dezertovali a zbraní se bez boje zmocnila čínská Lidová osvobozenecká armáda, i když byla zpočátku výrazně méně početná.
Kuomintang těžil z velké americké vojenské pomoci během druhé světové války. Ta sice po ní skončila, ale ve výzbroji měl relativně moderní zbraně včetně amerických letadel a tanků.
Tálibán hlídkuje v humvee na kábulském letišti.
O značnou část těžkých zbraní, včetně tanků a děl, přišli nacionalisté v roce 1947 při protiútoku Maových sil ve střední části Číny, které tehdy měly ve výzbroji především japonské zbraně z Mandžuska, které osvobodila Rudá armáda.
V červnu 1948 už síly Kuomintangu poklesly z 3,7 milionu vojáků ze srpna 1945 na 2,1 milionu, přičemž měl 21 tisíc děl.
Lidová armáda posílila z několika set tisíc mužů na půldruhého milionu a měla 22 800 děl, z nichž část dobyla, část získala s přeběhlíky nebo z opuštěných skladů a většinu koupila od vládních vojsk, kde si takto přivydělávali.
Spojené státy dodaly Kuomintangu přebytky zbraní v hodnotě jedné miliardy dolarů, i když i Maovy jednotky měly kořistní japonskou výzbroj a dostávaly i nějaké sovětské zbraně.
Už tehdy se říkalo, že hlavním dodavatelem zbraní lidové armády jsou Spojené státy, americká pomoc však Kuomintangu plynula dále, protože měl mnoho vlivných příznivců v USA.