Článek
Málikovi žili v táboře pro vysídlené v severozápadní provincii Badghís. Přežívali z humanitární pomoci a s pár drobnými, které vydělal otec podřadnou prací. Vše se ale změnilo k horšímu, když se moci chopil v půlce srpna Tálibán. Zahraniční pomoc vyschla a ekonomika země se zhroutila, protože má Afghánistán zmrazené prostředky v zahraničních bankách.
Rodina neměla na jídlo. Málik se tak rozhodl prodat svou devítiletou dceru, starší dvanáctiletou prodal už před několika měsíci. Nemohl kvůli tomu spát, měl pocit viny a styděl se. Jenomže jiné řešení nebyl schopen najít, sice odjel do správního střediska provincie Kalaje Nau hledat práci, jenomže neuspěl. A nestačily mu ani peníze, které si půjčil od příbuzných, manželka si musela vyžebrat jídlo od dalších obyvatel tábora.
Tisíce Afghánců se po otevření hranice vracejí do vlasti
Parvána doufala, že rodiče od prodeje ustoupí. Korbána popsala jako „starého muže“, protože má bílé vlasy i obočí. Nechtěla přestat chodit do školy, snila o tom, že se stane učitelkou. Tuto možnost v nové rodině mít nebude, dětské nevěsty většinou do škol nechodí. Její otec jinou možnost neviděl: „Jsme osmičlenná rodina. Musel jsem ji prodat, abych udržel zbylé členy naživu.“
Prodaná dcera
Korbán přijel 24. října a předal rodině domluvených 200 000 afghánů (asi 50 000 korun) v podobě ovce, kusu země a hotovosti. Otec mu řekl: „Toto je vaše nevěsta. Prosím, pečujte o ni, teď jste za ni zodpovědný, a prosím, nebijte ji.“
Korbán přikývl, chytil děvče za ruku a vedl ji k čekajícímu autu. Dívka se pokusila vytrhnout, ale marně. Naložil ji a odjel s ní.
Afghánské dívky se vracejí z hodiny náboženství.
Co s ní bude, otec neví: „Řekl mi – zaplatil jsem za dívku. Není to vaše věc, co s ní udělám, to je moje věc.“
Korbán nepopsal dohodu jako sňatek, dodal, že už má ženu a ta bere Parvánu jako svou dceru. „Byla levná. Její otec byl velmi chudý a potřeboval peníze,“ uvedl k obchodu. Nastínil i další osud děvčete v roli služky: „Bude pracovat v mém domě. Nechci ji bít. Budu s ní zacházet jako s členem rodiny.“
Mladé afghánské volejbalistce setnul hlavu Tálibán. Sportovkyně se bojí
Málik se bojí, že ani takto získané prostředky mu dlouho stačit nebudou, protože přichází tuhá zima: „Jestli se má finanční situace nezlepší, budu muset prodat další dceru, asi tu dvouletou.“
Prodaných dívek přibývá
Sňatky s dětmi mladšími patnácti let jsou zakázány, ale stále k nim dochází zejména ve vesnických oblastech země. Po nástupu Tálibánu se ještě rozšířily. Země se bez zahraniční pomoci a se zmrazenými penězi na účtech v zahraničních bankách propadla do krize, podle OSN polovina 40milionové populace je ohrožena nedostatkem potravin. Přes tři miliony dětí mladších pěti let jsou v příštích několika měsících ohroženy podvýživou.
Afghánka s dětmi v nemocnici
Dívky jsou nyní ve velkém nebezpečí, že budou prodány jako dětské nevěsty, protože je krize a Tálibán umožnil návrat do škol jen chlapcům, dívky jsou doma.
„Den po dni roste počet rodin, které prodávají své děti,“ uvedl obhájce lidských práv v Badghísu Muhammad Najim Nazím: „Nedostává se jídla, nedostává se práce a rodiny mají pocit, že to musejí udělat.“
Bezradný Tálibán povolal do práce vyhozené bankovní úředníky
Prodej hrozí i desetileté Magul z provincie Ghor. Dostat ji má 70letý muž, kterému dluží rodina 200 000 afghánů. Věřitel odvedl otce do věznice Tálibánu, kde mu hrozil, že tam skončí, pokud dluh nesplatí. Otec slíbil, že zaplatí do měsíce, ale nemá čím. „I když mu nedám své dcery, on si je vezme,“ bojí se.
Dívce se muž nelíbí: „Opravdu ho nechci, jestli budu muset jít, zabiju se,“ řekla. „Nechci odejít od rodičů,” dodala.
Své dvě dcery ve věku čtyř a devíti let prodává i další rodina z Ghoru, která žije v uprchlickém táboře. Její situace je o to horší, že otec je invalidní. Každou dívku chce prodat za sto tisíc afghánů. I čtyřletá ví proč: „Protože jsme chudá rodina a nemáme co jíst.“