Su Ťij těžce zkoušenou Barmu nespasila

Boj Su Ťij proti barmské vojenské juntě (vládnoucí v letech 1962 až 2011) Západ vnímal jako střet dobra se zlem. Morální autorita vůdkyně opozice dosáhla úrovně dalajlamy, a když její Národní liga pro demokracii (NLD) drtivě zvítězila v prvních relativně svobodných volbách za 55 let, svět věřil, že držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991 nasměřuje zemi na cestu k demokracii.

Dnes už je jasné, že barmský sen ustoupil hořké realitě. Definitivní studená sprcha přišla na konci srpna, kdy barmská armáda po útocích povstalců na stanoviště bezpečnostních sil zahájila tažení proti příslušníkům muslimského etnika Rohingů v Arakanském státě. Armáda popírá, že by útočila na běžné obyvatele, svědkové z řad Rohingů ale popisují, že vojáci zabíjeli, mučili a znásilňovali barmské civilisty a vypalovali celé rohingské vesnice.

To potvrzují i mezinárodní zdroje. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) od konce srpna uteklo z Arakanského státu do Bangladéše 646 000 Rohingů. Podle organizace Lékaři bez hranic (MSF) od 25. srpna do 24. září zemřelo v Barmě nejméně 9000 Rohingů, z toho minimálně 6700 z těchto úmrtí bylo způsobeno násilím.

Mezi oběťmi bylo podle MSF nejméně 730 dětí mladších pěti let. Ať už jsou přesná čísla jakákoliv, jde o jednu z nejzávažnějších uprchlických krizí a případů etnické čistky na světě od konce druhé světové války.

Jak rychle vynesl Západ „Dámu“, jak se Su Ťij všeobecně říká, na trůn, tak rychle ji z něj sesadil. Statisíce lidí po celém světě od srpna podepsaly petici, aby někdejší disidentce byla odebrána Nobelova cena za mír proto, že se nepostavila proti diskriminaci Rohingů, které Barma i za její vlády neuznává jako etnikum a upírá jim občanství a základní lidská práva.

Su Ťij skutečně neodsoudila armádu, policii ani buddhistické šovinistické mnichy v Arakanském státě za perzekuci tamních obyvatel. „V bezpečnostních otázkách si Su Ťij vybrala jestřábí poradce – bývalé členy armády s podezíravým pohledem na svět,“ napsal týdeník The Economist. Sama barmská vůdkyně je navíc vůči kritikám ze zahraničí nedůtklivá.

Někteří kritici navrhují, aby byly na Barmu znovu uvaleny sankce, ty by ale dopadly na většinu obyvatel už tak zbídačené země. Ani ekonomika totiž po nástupu Su Ťij neodstartovala, jak se čekalo. Ta podle pozorovatelů svěřila správu hospodářství neschopným úředníkům, ministr financí sám přiznal, že má falešný diplom, a technokraté mimo NLD nejsou vítáni.

„Su Ťij s žádným strukturovaným programem nepřišla a její poskoci neudělají nic, pokud jim to nenařídí,“ přiblížil The Economist. Sama prý chce rozhodovat o každé maličkosti, zatímco zásadní témata se jí hromadí na stole. Země nemá spolehlivou elektrickou a dopravní infrastrukturu, což odrazuje zahraniční investory, a bankovní systém je podle zasvěcených zdrojů jen krůček od kolapsu. Místní ekonomiku stále ovládají „přátelé přátel“ generálů, ceny i inflace rostou, zatímco mzdy se zvyšují jen pomalu.

V podobné situaci jsou nezreformované soudy, jimž vládnou zkorumpovaní soudci z minulého režimu. Pro běžné lidi jsou špatně dostupné a státní zástupci například stále potřebují svolení generálního prokurátora, aby mohli zažalovat stát.

Třetím zklamáním je způsob, jakým se Su Ťij postavila desítkám doutnajících či zmrazených konfliktů mezi jinými etnickými skupinami a armádou. Její povýšený a neohrabaný přístup k této otázce jen poškodil mírový proces s ozbrojenými frakcemi, jimž v minulosti slíbila řešení. „Žije v (hlavním městě) Neipyijto naprosto odtržená od reality,“ přiblížil The Economist.

Situace v Barmě však pochopitelně zdaleka není vinou jen její hlavní představitelky. Její působení dramaticky omezuje ústava přetrvávající z dob junty, díky níž si v Barmě pořád udržuje silný vliv na politické dění armáda. Ta má předem zaručených 25 procent parlamentních míst, kontroluje klíčová ministerstva vnitra, obrany a bezpečnosti hranic, a prakticky tak vládne zemi paralelně s vládou civilní.

A právě generálové nemají například zájem na mírovém řešení konfliktů na severu a východě země a preferují potlačování povstání a obsazování dalšího území. Nepomáhá ani Čína, která stále vyzbrojuje část vzbouřenců, aby mírový proces zpomalila a mohla výměnou za nabídku zprostředkování smíru mezi rebely a vládou žádat po Barmě ústupky v podobě strategického přístupu přes Arakanský stát k Indickému oceánu.

„Barmu rozvrátilo dvacet let sankcí, třicet let sebeizolace a 50 let autoritářství, nemluvě o více než století britské nadvlády, která vykořenila monarchii ze srdce společnosti,“ připomněl historik Thant Myint U. Zemi nadále chybí síť zdravotnické péče, vzdělání a schopná správa a bylo by i naivní žádat od NLD, aby za pár let dala v jedné z nejchudších zemí jihovýchodní Asie věci do pořádku. O to víc, že strana nemá s vládnutím zkušenosti a chybí jí zkušený personál, což vede k neefektivnímu a příliš centralizovanému způsobu správy.

Po dvou letech vládnutí je tak Su Ťij sice stále v mnoha oblastech země zbožňována, zklamání z její vlády ale podle agentury AFP sílí. Pro rostoucí skupinu Barmánců – především politicky angažovaných městských voličů – se NLD stává jen „starým vínem v nové láhvi“.