Sté narozeniny Kennedyho: Nostalgie zůstává a sílí

„Kennedy navždy zamrzl ve věku 46 let. Je málo podobných událostí, které jsou tak pevnou součástí kolektivní paměti, jako je jeho tragický konec,“ říká politolog Larry Sabato.

„Nebyl však jen politikem, jehož zabili na vrcholu sil. Lidé si ho pamatují také jako strhujícího řečníka, který se shodou okolností prosadil v začátcích televizní éry,“ dodává expert.

Na Kennedyho se vzpomíná i kvůli jeho uměřenosti a zdrženlivosti, přinejmenším ve státnických otázkách. Fiasko v kubánské Zátoce sviní jej přesvědčilo, že není dobré slepě důvěřovat „jestřábům“. Začal si vytipovávat méně bojovné a bystřejší poradce a věřil spíše vlastnímu úsudku než generálům.

Pružně se zachoval i v postoji k černošskému boji za lidská práva. Mohutnou kampaň zprvu ignoroval, pak ale pochopil, o jak velkou záležitost se jedná, a morálně ji podpořil. Pět měsíců před smrtí v televizi vyzval k plné rovnoprávnosti černých a bílých.

Statisticky vzato nebyl nijak oslnivě úspěšným prezidentem. Za necelé tři roky v úřadě prosadil jen málo zákonů a nikdy si nedokázal podrobit odbojný republikánský Kongres. Jeho osobní život byl, mírně řečeno, velmi neurovnaný, spřátelení novináři ale odmítali o jeho četných nevěrách psát, protože to tehdy ještě nebylo zvykem.

Měl vážné zdravotní obtíže s páteří, s trávicím traktem a trpěl hormonální poruchou, tzv. Addisonovou nemocí. To vše se drželo v tajnosti, stejně jako množství léků, které polykal.

Přesto z průzkumu Univerzity ve Virginii z roku 2013 i po tolika letech vyplynulo, že jej 52 procent republikánů a 79 procent demokratů považuje za jednoho z nejlepších amerických vůdců. Minulý týden nové šetření ukázalo, že pozitivně o Kennedym smýšlí 87 procent Američanů. Jen 13 procent jej nesnáší.

Co na tom, že se dnes na Kennedym oceňuje především jeho styl. Do Bílého domu nakráčel jako 43letý charismatický pohledný muž s krásnou ženou a okouzlujícími dětmi. Šlo de facto o první celebrity v mocenské funkci. Ve své době byl nejmladším zvoleným prezidentem USA a jediným katolíkem, který kdy vládl v Bílém domě.

Klíčové pro jeho volební úspěch bylo mimo jiné to, že obratně rozptýlil obavy, že by mohl podléhat papežovi. Při setkání s čerstvě zvoleným Pavlem VI. nechal katolickou etiketu doma – před pontifikem nepoklekl ani mu nepolíbil prsten. Potřásli si rukama a mluvili anglicky.

Sto let od jeho narození a 54 let od jeho předčasné smrti se poznání Kennedyho života posunulo. Dnes je daleko zřejmější, že sen o jeho vládě coby bájném Camelotu mladistvého krále Artuše byl opravdu jen snem.

To Kennedy zavlekl USA hlouběji do války ve Vietnamu, to on utrpěl blamáž na Kubě a s Kongresem si nikdy nevěděl rady. Na druhé straně se dokázal učit z chyb.

Během kubánské krize v říjnu 1962 zvládl třináctidenní napětí, kdy se svět nejvíce přiblížil jaderné válce. Byl nositelem Pulitzerovy ceny z roku 1957 za knihu Profily odvahy, a sám měl odvahy hodně.

Vyzval k dobytí Měsíce, což byl, už po jeho smrti, jeden z největších vědeckých a technologických úspěchů 20. století. Stal se největší celebritou své země, a tak není divu, že v éře Donalda Trumpa se za ním dnes hodně Američanů ohlíží s nostalgií.

John Kennedy se narodil 29. května 1917 do katolické rodiny s irskými kořeny Měl osm sourozenců. Kariéru mu řídil otec –  milionář a exvelvyslanec v Londýně. V roce 1943 absolvoval s vyznamenáním Harvard. V srpnu 1943 utrpěl vážné zranění zad, když Japonci potopili torpédový člun PT-109.

V roce 1947 se stal kongresmanem, v roce 1953 senátorem za stát Massachusetts. V listopadu 1960 porazil v prezidentských volbách republikána Richarda Nixona velmi těsně –  o 119 450 hlasů. V listopadu 1963 jeho další plány tragicky přerušil atentát při jeho cestě Dallasem.