Starosvětský starosta zná v Berlíně každý odpadkový koš

Wegner je dítě z předměstí Západního Berlína, vyrůstal u zdi. Dětství prožil ve Spandau-Hakenfelde ve třetím patře činžáku, v okrajovém koutě velkoměsta, kudy bohatí procházejí jen zřídka. Jako fotbalový fanoušek zbožňoval místní Hertu; občas házel přes zeď kameny a také u ní pohřbil svou mrtvou andulku. Na základce ho spolužáci zvolili předsedou třídy a úspěšně se zasadil mimo jiné o nákup stolu na stolní tenis.

„Vyrůstal jsem v láskyplném prostředí. Neměli jsme nadbytek, ale ani netřeli bídu s nouzí,“ svěřil se. Matka se živila jako prodavačka, otec zedničil – ona se dožila jen 63 let, on 65.

Jednoho dne však přišlo zvýšení nájmu a museli se přestěhovat. Tato zkušenost, jak Wegner říká, ho hluboce poznamenala. „Vím, jaké to je pro lidi, kterým se zvyšuje nájemné a kteří se bojí, že si to už nemohou dovolit,“ podotýká, čímž naráží na své předchůdce a neúspěšné brzdy nájemného.

Střední školu nedokončil, v letech 1993 až 1994 absolvoval vojenskou službu u letectva. Původně chtěl stát pilotem vrtulníku v bundeswehru. V týdeníku Bunte vylíčil svou cestu k úspěchu: „Tvrdě jsem pracoval. Pracoval jsem v bezpečnostní službě, tam jsem si přišel na dobré peníze. A pak jsem se stal pojišťovákem, bankovním úředníkem. Otec, zedník a dělník na stavbě, byl na mě pyšný jako hrom.“

Dříve se také hodně věnoval bojovým uměním a uměl dělat rozštěpy. Teď už ne. Místo toho se udržuje v kondici procházkami v okolí svého nového domu Kladow (nóbl část Spandau) se svou druhou manželskou, třemi dětmi ze dvou manželství a psem Casperem.

Je považován za houževnatého, vysoce odolného muže „z ulice“, kterého letos v zimě během kampaně od volebního stánku před obchodem s nábytkem nevyhnala ani sněhová vánice.

V Berlíně se o něm vtipkuje, že nejenže zná osobně každý odpadkový koš, ale že jí v podstatě jen currywurst, Hoppel-poppel, pokrm šetřivých hospodyněk z brambor, cibule, masa a míchaných vajec, a popíjí pivo Berliner Kindl. Mnozí jeho kritici ho považují za maloměšťáka, jehož obzory sotva sahají někam dál. Wegner právě z toho učinil přednost a staví se do pozice člověka zdravého rozumu proti odtrženým levicovým elitám.

Systematicky argumentuje z perspektivy obyčejných lidí. „Zbrklý Green Deal, bezbřehá otevřenost pro přistěhovalce, ztráta autority policie, napůl přivřené oči k drogám – na ideologické chyby v politice vždy doplácejí oni,“ řekl televizi RTL.

„Je to konzervativec zákona a pořádku, avšak sociální politiku pojímá jako metropolitní liberál. Spíše politický řemeslník, nikoliv Sokrates od Sprévy. Svou strategií neválcuje ostatní, ale pečlivě ji skládá cihlu po cihle. Jinými slovy, umí dosáhnout cílů tichou silou. Tu telefonátem, tu textovou zprávou,“ potvrzuje Heike Kreuzmannová z berlínské Svobodné univerzity.

Během kampaně ho levice zpodobňovala jako tuctového měšťáčka ze zahrádky na předměstí, někteří hovořili dokonce o „vzpouře zahradních trpaslíků“. „Vždycky si vzpomenu zahrádku mých rodičů, kterou dostali od města a kde jsem prožil nejedno odpoledne,“ ujišťuje.

Na předvolebním mítinku ve čtvrti Wedding ho jedna seniorka, starosvětská dáma, vyzvala: „Vraťte nám náš starý dobrý Berlín!“: Kai se usmál a řekl, že udělá vše, co bude moct.

Ale slíbit jí to – to nemohl.