Starosta Charkova: Vloni trvaly poplachy 157 dní, prakticky nonstop nad námi něco lítá. Náladu ale máme bojovnou

Občas je to klasický den a je ticho, občas útok nebo ostřelování, do kterého se probudíte. Třeba poplach máme v posledních dnech každou hodinu. Za rok 2024 jsme spočítali, že celkově poplach trval 157 dní. Vloni bylo 318 útoků a zničeno přes 2500 domů.

Nad městem jsou pořád drony Šáhid, přičemž my vlastně nevíme, jestli letí k nám, nebo jen prolítají a směřují někam dál. Musíme být tedy pořád ve střehu.

Všichni víme, že když je válka, tak to nějaký vliv na psychiku lidí má. Pokud budeme hovořit o momentálním zdraví nebo náladě, tak těžko můžeme tvrdit, že máme výbornou náladu. Ale máme bojovou náladu.

Charkov před válkou čítal, včetně aglomerace, dva miliony obyvatel. Když přišla válka, tak byly doby na začátku, kdy ve městě zůstalo 300 tisíc lidí, ale když se situace trochu změnila, tak se ve čtyřech vlnách začali lidé vracet. Teď je ve městě 1,2 milionu obyvatel. Samozřejmě se vše muselo nějak upravit, aby město fungovalo tak, jak má. Je to komplexní záležitost.

Primárně jsou to útoky, ale město musí i tak fungovat. Máme problémy s dodávkami elektřiny, tepla, vody. Musí se zajišťovat vyvážení odpadků, musí fungovat veřejná doprava, aby se obyvatelé cítili ve městě komfortně navzdory tomu, že je válka.

Co se týče elektrické energie, tak s tím neuděláme nic, protože dodavatelem je stát, a pokud jsou následkem útoku zničené nějaké trafostanice a větší energetická infrastruktura, tak i když by nám stát rád pomohl, tak kolikrát nemůže, protože sám nemá. My můžeme maximálně pomoci likvidovat následky. To, co záleží na nás, tak se snažíme řešit a myslím si, že celkem úspěšně. Ale stát nám velmi pomáhá, co se týče podpory činnosti a života ve městě.

Ano, jsou tam takoví lidé, ale je jich hrozně málo. Problém pro nás nepředstavují, protože se většinou jedná o starší lidi, kteří s láskou vzpomínají na Sovětský svaz a zůstala jim ta mentalita, nikdo je nepřesvědčí. Mají kvůli tomu často i špatné vztahy s rodinou, s mladšími generacemi. Takových lidí je ale málo.

Co se týče nějakých počtů, tak to nemůžu říct s ohledem na bezpečnost. Je to vojenská otázka. Rozhodně se situace nezhoršila, ale neřeknu ani, že se zlepšila, protože jinak by tam žádné zásahy a zničené budovy nebyly.

Nechci o nic prosit nebo žádat. Spolupracujeme už léta a máme navázané přátelství, takže v rámci tohoto jednáme o konkrétních projektech. Jedná se například o získání podpory při rekonstrukci objektů, které byly během rozsáhlého útoku 25. prosince poničeny (Rusko tehdy cílilo významně na energetickou infrastrukturu, pozn. red.).

Další projekty jsou v jednání, což se týká například úpraven pitné vody, podpory veřejné dopravy, rekonstrukce zdravotnických zařízení, která byla poničena. Ve městě bylo 58 nemocnic a poliklinik a poničeno jich bylo 42. Česko nám v obnovování a rekonstrukci těchto zařízení velmi pomáhá. Předali nám například zdravotnické přístroje v hodnotě asi 450 tisíc dolarů (přes 11 milionů korun).

Dlouhodobé přátelství nás jako město spojuje i s Brnem, které nám teď předává 20 vyřazených trolejbusů.

Kogenerační jednotky se velmi osvědčily, o čemž jsme se přesvědčili i onoho 25. prosince, kdy bylo zasaženo 13 trafostanic. Jen díky jednotkám z České republiky se nám podařilo zajistit dodávky elektrické energie. Plánujeme proto nakupovat další.

Já bych to rozdělil. Vojáci mají svoje cesty a nemocnice, kde je jim potřebná péče poskytována. O tom hovořit nebudu. Co se týče civilistů, tak jsme byli nuceni upravit způsob poskytování zdravotnické péče, ale funguje u nás několik víceoborových nemocnic, fungují rodinní lékaři. Bohužel situaci komplikuje to, že máme nedostatek personálu, část lidí odjela, ale poskytování služeb je v Charkově zajištěno, byť třeba v delších lhůtách. Funguje i zdravotnická záchranná služba.

Chtěl bych i vyzdvihnout práci záchranářů, kteří jsou v případě zásahu první na místě a fungují i během ostřelování. Zažil jsem, že mi před očima někteří lékaři zemřeli nebo byli zraněni, ale i přes toto nebezpečí se neohroženě snaží poskytovat maximálně kvalitní péči.

Ve školách byl předmět branná výchova, ale byla to jen teorie. S realitou to mělo pramálo společného. Teď vidíme, že jsme se učili za pochodu. Když se na to dívám dnes, tak považuji za velmi důležité, že základy musí znát každé dítě, ať už branné výchovy či reakcí na určité situace, tak i poskytování první pomoci. V některých situacích totiž rozhodují vteřiny. Všichni by měli vědět, jak správně dát například škrtidlo, protože od toho se mnohdy odvíjí prognóza pro zraněného člověka. Teď tu brannou výchovu tedy považuji za klíčovou.

Toho se nebojím. Chceme udělat všechno pro to, aby Charkov byl významným centrem v oblasti průmyslu či vzdělávání. Vím, že to nebude za měsíc, až skončí válka, ale už teď pro to děláme vše a připravujeme projekty. Charkov je krásné město, bez ohledu na ostřelování, a i teď během války je to město čisté a komfortní pro život.

Tam, kde jsem teď.