Článek
"S ubíhajícími dny a týdny se kvůli traumatu z nenalezení vlastních dětí bude řada rodičů uchylovat k podobně extrémnímu chování, jako vidíme v Kalmanaji," řekl mluvčí organizace Save the Children na Srí Lance Malík Kaljanaratne. "Musíme vyvinout veškeré možné úsilí, aby se dítě dostalo ke správné matce," dodal.
Když se tsunami vřítilo do pobřežního domova Džejarádžaové, popadla pětadvacetiletá žena svého syna Abilase a mladší sestru a vylezla s nimi na betonový podstavec. Voda však všechny smetla. Sestra přežila a rodina se nyní domnívá, že Abilas také. Vlny jim však odnesly dokumenty a fotografie, kterými by mohli dokázat, že právě on je dítě číslo 81.
Několik hodin po úderu tsunami našel kojence na pláži starý muž. Dítě bylo špinavé od bahna, ale nezraněné. Odnesl okatého chlapce do nemocnice ve východním městě Kalmanaj, kde byl toho krutého dne přijat jako 81. pacient.
Rozhodne soud n základě DNA
O osudu dítěte, jemuž je podle lékařů mezi třemi a čtyřmi měsíci, má rozhodnout soud. Testy DNA prokáží, kdo je jeho skutečným rodičem. Zkoušky jsou ovšem velmi drahé - jejich cena se pohybuje kolem 120 dolarů, což představuje průměrný plat státního úředníka na Srí Lance a daleko více, než si může vydělat za měsíc prostý rybář.
"Možná, že některý z párů nelže, ale jediný způsob, jak to stoprocentně prokázat, je test DNA," podotkl porodník z nemocnice v Kalmanaji K. Muhunthan. "Nemůžeme dát sirotky prvním lidem, kteří o ně požádají. Musíme být neutrální," dodal.
Vražedné hrozby
Jeden z otců stojících před nemocnicí již pohrozil, že zabije sebe i svou ženu, pokud jim dítě nebude předáno. Další údajná matka zase tvrdí, že nebude-li jí vyhověno, vztáhne ruku na lékaře. Zaměstnanci nemocnice musejí chlapce v noci ukrývat na operačním sále v obavách, aby ho někdo neunesl.
Bitva o dítě číslo 81 podtrhuje krizi, která existuje na Srí Lance po tsunami kolem sirotků. Podle předběžných údajů Dětského fondu OSN (UNICEF) téměř 1000 nezletilých přišlo o oba rodiče a na 3200 jich ztratilo jednoho z rodičů. Objevily se již zprávy, že někteří lidé, kterým pohroma vzala potomky, si přisvojují sirotky z uprchlických táborů, než je mohou úřady zaregistrovat a případně vrátit pravým rodinám. Mimo jiné z obav před obchodováním s dětmi místní úřady dočasně zakázaly veškeré adopce.