Článek
Premiér Špidla přednesl tříminutový projev v češtině. Řekl mimo jiné, že Česká republika se stává dobrovolně rovnoprávným členem společenství, do něhož chce přinést svůj vlastní otisk a jehož budoucnost chce aktivně ovlivňovat.
"Pro Českou republiku vstup do Evropské unie znamená definitivní konec té části naší historie, která nebyla zcela v našich rukách a nevyvíjela se podle našich představ. Dnešní den je však i začátkem kapitoly nové, ve které, věříme, už budoucnost bude vždy pevně v našich rukách."
Promluvilo všech 25 státníků
Špidla promluvil na slavnostní ceremonii podpisu Smlouvy o přistoupení jako třetí, po premiérovi hostitelské země Kostasovi Simitisovi a po belgickém premiérovi Guy Verhofstadtovi. Následovalo dalších 22 přítomných státníků podle abecedy, přičemž v potaz se bere název státu v jeho národním jazyce. Jakmile domluvili, odebrali se vždy, spolu s druhým ústavním činitelem ze své země, k podpisovému stolku, kde podepsali přístupovou smlouvu společnou pro všech deset vstupujících zemí a také související Akt o přistoupení.
Klaus zářil, Špidla byl unaven
"Jsem rád, že jsem dnes v Athénách. Byl jsem to já, kdo podal v lednu 1996 v Římě přihlášku do Evropské unie. Za chvíli podepíši smlouvu o přistoupení," řekl Klaus na tiskové konferenci těsně před odjezdem na slavnostní ceremoniál. V ničem nepřipomínal tradičního rýpala, který v minulosti obvinil napadl Brusel z byrokracie a neschopnosti. Zdůraznil dále, že se i v budoucnosti bude o problematiku EU zajímat a vytvářet tak "prostředí k dialogu o unijních tématech".
Premiér vedle zářícího prezidenta působil poněkud unaveně a mnohem skromněji. Na dálku především poděkoval politikům, kteří se o znovuzačlenění ČR do Evropy zasloužili. "Cítím se jako štafetový běžec, jenž dokončuje etapu. V momentě, kdy se blížím k závěru, děkuji všem předchůdcům za dobře předaný kolík. Zároveň ale vím, že cíl je pouze na zemi namalovaná čára, za níž začíná nový, budoucí závod," řekl k slavnostnímu aktu Špidla.
Smlouva má tisíce stran
Smluvní dokument má 4800 stran a skládá se z mnoha částí, včetně národních příloh, jež obsahují vyjednané podmínky přistoupení každé země k unii. Jeho podstatou je ovšem vlastní přístupová smlouva, krátký text o třech odstavcích, z nichž pouze první má jiný věcný obsah; další dva jsou procedurální. Praví se v něm, že "Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika se stávají členy Evropské unie a smluvními stranami smluv, na nichž je Unie založena, jak byly změněny nebo doplněny".
Posléze, až se nejvyšší představitelé odejdou nechat zvěčnit na obligátní "rodinnou fotografii", podepíše smlouvu ještě ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.
EU: o Iráku musí rozhodnout OSN
Summit EU hned ve středu prokázal, že se opravdu nese ve znamení smíření a rozšíření. Ještě před slavnostním podpisem přístupových smluv se dokázala Unie dohodnout na společné budoucí politice vůči Iráku.
Cestu usmíření otevřely brzy ráno všechny čtyři hlavní rozhádané velmoci, tj. proválečné Španělsko a Velká Británie, a protiválečné Německo a Francie. Ve společném prohlášení uvedly, že obnovu Iráku pod patronací OSN vnímají jako "nezbytnou" a "důležitou" akci k nastolení nové mezinárodní rovnováhy.
EU tak dala najevo, že končí období nejednoty, postavila se proti zájmům USA v Perském zálivu a naopak podpořila OSN, jejíž šéf Kofi Annan se summitu v Athénách osobně účastní s cílem "ujasnit si základní postoje států rozhodujících v RB OSN".
Unie si ale nechce zcela zavřít cestu k USA. "Musíme udělat vše, abychom vzkřísili dialog vedený přes oceán," vzkázal smířlivě Bílému domu řecký premiér Costas Simitis, jehož země EU nyní předsedá. "Nikdo přeci nemůže spravovat svět jako osamocený vládce," dodal již v ostřejším tónu.