Článek
Právní zástupkyně obviněných, s níž je konzul ČR v Sydney Karel Šrol v kontaktu, pro Čechy očekává trest maximálně jen v podobě pokuty.
Obžalovaní se dnes měli vyslovit k tomu, zda se cítí vinni. Šrol, který původně očekával, že by dnes mělo padnout konečné rozhodnutí, čeká na písemnou zprávu honorárního konzula z Nového Zélandu, který byl soudnímu jednání přítomen.
Novozélandská soudní praxe počítá s tím, že v případě, kdy obžalovaný prohlásí, že se cítí vinen, může být soud rychlý. Jestliže vinu popírá, shromažďuje soud důkazy a proces může trvat velmi dlouho. "V takových případech se bavíme o řadě měsíců, případně roku nebo i víc," řekl Šrol.
"Soudce může žádat zproštění viny, případě rozhodnout o udělení pokuty. Maximální výše je 50 000 dolarů (900 000 korun)," uvedl Šrol.
Češi zůstávají v hotelu
Obžalovaní jsou děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Čestmír Číhalík a pracovník České inspekce životního prostředí Jindřich Šmiták.
Oba jsou na svobodě a podle Šrola tvrdí, že mají zatím dost peněz a mohou se o sebe postarat sami. Česká televize dnes ráno nicméně uvedla, že jí Číhalík sdělil, že jsou spolu s kolegou v zoufalé situaci a doufají, že jim pomůže česká diplomacie.
Ministr zahraničí Cyril Svoboda, který dnes navečer na Nový Zéland přiletí v rámci cesty po Asii a Oceánii, se během své návštěvy "bude zcela určitě" o osud obviněných Čechů zajímat, řekl mluvčí úřadu Vít Kolář.
Na bilaterálních jednáních s novozélandskými představiteli se o této kauze podle něj hovořit nebude, protože je to "záležitost místní justice, do které se politicky nezasahuje". "Je však pravděpodobné, že se s nimi ministr setká ... jsou to čeští občané a je třeba je v těžké situaci podpořit".
Oba muži byli zatčeni 18. ledna v Aucklandu, podle původních zpráv jim hrozil kromě pokuty i tříletý trest vězení. Soud byl již dvakrát odložen.
ČESTMÍR ČÍHALÍK PRO PRÁVO:
* Existuje videozáznam z vašeho pobytu na Novém Zélandu?
Tuto informaci musím jednoznačně dementovat. Samozřejmě že máme k dispozici údaje z veškerého vyšetřovacího spisu. Není to pravda, toto vše je výmysl médií. Žádné takové video neexistuje, žádné orchideje jsme v národním parku netrhali.
* Jste expert na přírodu a musel jste vědět o tamní legislativě na ochranu živočichů i rostlin. Proč máte nyní potíže?
To je poměrně složitá otázka. Já jsem na tom několik měsíců dopředu pracoval. Dodnes chybí seznam chráněných rostlin Nového Zélandu. Také podle rozboru botaniků jsme žádnou vzácnou či ohroženou rostlinu u sebe neměli. Měli jsme pouze vzorky částí rostlin v herbáři pro dourčení fotografií. Nic jiného.
* Jak si vysvětlujete vaše zadržení dokonce zvláštní jednotkou?
Pohybujeme se na pozadí, kdy téměř s jistotou můžeme říci, že z České republiky přišlo oznámení, že chceme něco nakrást pro své obohacení, propašovat, zničit Samozřejmě že na takovou informaci musí každý stát, tedy i Nový Zéland, reagovat nesmírně vážně.
* A divíte se mu?
Vůbec ne. Oni nás skutečně sledovali. Víme o tom, že nás fotografovali. Víme ovšem z úředních spisů, že žádné obrázky, jak cokoli trháme, neexistují.
Bylo to připraveno tak, že na letišti očekávali, že až nám otevřou kufry, vysypou se na ně hromady orchidejí. A že to tudíž bude senzace. Vyšetřovací skupina se nakonec ale vyjádřila velmi příznivě.
* Co to znamená?
Řekli: jsme velmi překvapeni, že jsme u vás nic nenašli. To byla pozitivní zpráva.
Negativní zprávy se hned objevily v tisku. Třeba že se u nás nic nenašlo, protože jsme všechno stihli poslat poštou. To je kolosální lež, lehce ověřitelná. Nikde jsme nic neposílali. Nicméně na závěr nutně muselo dojít k pečlivému rozboru našich herbářů. V tuto chvíli mám po ruce
* Kdyby ale všechny závěry vyznívaly tak pozitivně, nejste patrně dosud nucen se zdržovat na Novém Zélandě.
přesná čísla: ze 200 položek rostlin v mém herbáři, povolených k vývozu - většinou ostřic a kapradin - se našlo patnáct položek, tedy sedm procent, na něž jsme měli žádat povolení. Řekli: to máte zcela běžné věci. Souhlas na ně byste získali.
* Proč jste si o takové povolení nepožádali?
Tuto část jsme nedokázali dotáhnout do konce. Z České republiky jsem opakovaně korespondoval s různými institucemi, protože jsem nevěděl, u koho o povolení žádat. Nedokázal jsem najít tu správnou osobu. Byl jsem hodně blízko.
* Novozélandské zákony si lze možná vykládat tak, že zakazují jakýkoli sběr orchidejí.
Tak to není. Takový zákon jsem neviděl. Řekli nám, že u rostlin, které jsme vzali na druhotných stanovištích, tedy kolem cest - my jsme nikde do terénu neběhali - není problém vzít vzorek.
Odebrali jsme je odborně, tedy tak, aby rostlina přežila, aby spodní část zůstala na zemi. Problém je, že se to nemůže dostat do zavazadla při transportu do zahraničí.
* Rozumím tomu dobře: vaše jediné pochybení tedy spočívá právě v tomhle?
Ano. Opravdu jsem nevěděl, že herbářský vzorek, suchá část rostliny, podléhá také ustanovení CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin z roku 1973 - pozn. red.). Je to doslovné uplatnění, běžně se do těchto detailů nezachází.
* Tušíte, kdy se vrátíte domů?
Tady je trošičku odlišný způsob soudnictví. Na Novém Zélandě probíhá něco jako rychlé řízení, kdy vše řídí jeden soudce, a nikdo nikomu nic nedokazuje.
Je to v podstatě diskuse mezi obhájcem a žalobcem. A teprve pokud nedojde k rozhodnutí, nebo kdybychom trvali na tom, že chceme řádný soudní proces, pak teprve by si v řádném přelíčení strany předkládaly důkazy a protidůkazy.
To si samozřejmě můžeme dovolit doma, ale ne tady. Tady by podle oficiálních informací soud proběhl někdy na konci roku. Pochopitelně víme, že to tady pochybení je a že dostaneme pokutu. Víme, že kdybychom se tahali s právníky, dosáhli bychom pokuty významně nižší. To už teď nehraje roli. Přijmeme navrženou výši pokuty a půjdeme domů.
