Šéf zahraničního výboru Bundestagu: Putin lhal i Němcům. Ruská válka proti Ukrajině s námi zatřásla

Nebylo to až takové překvapení, protože více než sto tisíc ruských vojáků připravených k akci napochodovalo k hranicím s Ukrajinou už na konci roku 2021. Ale přinejmenším od Putinova strašného projevu dva dny před invazí mi bylo jasné: Putin popírá právo Ukrajiny na existenci a nyní je odhodlán tento názor prosadit vojáky, tanky a raketami.

Všichni jsme doufali, že k této dramatické vojenské eskalaci nedojde. Ale mnohé dveře pro dialog a porozumění, které jsme tak dlouho nechávali otevřené, Putin zabouchl. Lhal do očí všem západním politikům včetně německého kancléře.

Ruská agresivní válka proti Ukrajině s námi všemi zatřásla. Přinutila nás přehodnotit domnělé jistoty a zásadně přehodnotit německou politiku vůči Rusku a státům střední a východní Evropy v posledních desetiletích.

Při zpětném pohledu bylo velkou chybou, že jsme navzdory mnoha varovným signálům nadále spoléhali na úzké partnerství s Ruskem a nebrali vážně zájmy našich středoevropských a východoevropských partnerů. Stávali jsme se na Rusku energeticky stále závislejší a po roce 2014 jsme dokonce chtěli tuto závislost ještě rozšířit díky projektu Nord Stream 2. A zapomněli jsme, že ochota k dialogu s Moskvou musí jít vždy ruku v ruce s ochotou k obraně a odstrašení. Je však také pravda, že tuto politiku podporovala v Německu až do 24. února 2022 široká politická a společenská většina.

V Německu jsme za posledních dvanáct měsíců ušli dlouhou cestu. Po ruské invazi na Ukrajinu jsme nejprve porušili zásadu nedodávat zbraně do válečných oblastí. Dnes jsme po USA největším vojenským podporovatelem Ukrajiny a dodáváme moderní bojové tanky a bojová vozidla pěchoty, raketomety, samohybné houfnice a systémy protivzdušné obrany.

Na to můžeme být hrdí, i když bych tu a tam uvítal trochu větší rychlost. Nepomohlo ani to, že jsme se v Alianci dlouhé měsíce veřejně dohadovali o dodávkách bojových tanků. To Putinovi jen prospívá. Nyní bychom se měli vrátit k týmové hře. To právě teď dělá Německo, které vede evropskou koalici Leopard a organizuje tanky, munici, náhradní díly a výcvik.

Melnyk byl jako velvyslanec velmi polarizující, ubližoval lidem a určitě dělal chyby. Ale vždycky jsem se snažil vžít do jeho situace: Melnyk reprezentuje zemi, která zoufale bojuje o své přežití. Chtěl svými slovy otřást Němci, že válka na Ukrajině se týká i nás. To se mu podařilo. Byl nepohodlným, ale místy i potřebným aktérem, který mnohým otevřel oči.

Může skončit už zítra, pokud Putin stáhne své vojáky z Ukrajiny, zbraně konečně utichnou a obě strany budou vážně jednat o spravedlivém míru. Putin však o mírové řešení nejeví zájem, chce pokračovat ve vymazávání Ukrajiny z mapy. Ani tato válka neskončí na bitevním poli, ale u jednacího stolu. Je i v našem zájmu, aby Ukrajina do těchto jednání vstoupila z pozice síly a aby si Putin uvědomil, že tuto válku Rusko nemůže vyhrát. Po válce vidím svobodnou, demokratickou Ukrajinu jako člena Evropské unie.

Měli bychom být opatrní a nedávat moudré rady napadené zemi z bezpečí naší domácí pohovky. Ukrajina sama rozhodne, kdy je čas na seriózní jednání a jaké kompromisy je ochotna učinit. Spravedlivý mír je však víc než jen absence války. Pokud by se Ukrajina musela nejprve vzdát 20 procent území, nebo dokonce kapitulovat, aby zavládl mír, pak by Rusko vyhrálo. Agresor Putin by pokračoval ve své imperialistické politice, příště třeba proti Moldavsku nebo Gruzii.

Pokud jde o obrannou politiku, Evropa je v současnosti vcelku v klidu. Bez masivní vojenské podpory USA by Ukrajina pravděpodobně již dávno prohrála válku. To je velké štěstí, ale nikoliv automatismus.

Měli bychom se připravit na to, že nadcházející prezidenti USA budou mnohem více hledět na prostor Tichého a Indického oceánu než na Evropu. Proto my v EU a evropské části NATO budeme muset v budoucnu udělat mnohem více pro zajištění vlastní bezpečnosti. To neznamená, že se od USA oddělíme, ale musíme být v obranné politice suverénnější.

I když se válka odehrává v Evropě, její důsledky jsou globální. Nejde také o spor mezi Západem a Ruskem, ale o obranu mezinárodního práva a našich univerzálních hodnot. To je v zájmu všech států.

Ruskou agresivní válku neodsoudilo ve Valném shromáždění OSN 45 států. Naším úkolem je nyní zaměřit se mnohem více na tyto země a prosazovat skutečnost, že partnerství s liberálními demokraciemi je mnohem atraktivnější a předvídatelnější než s autoritářskými režimy.

V loňském roce spolková vláda učinila mnoho pro to, abychom se rychle stali méně závislými na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí a aby energie zůstala stále cenově dostupná. Rekordně rychle jsme uzavřeli smlouvy s novými dodavateli energie a postavili dva terminály na zkapalněný zemní plyn v Severním a Baltském moři.

Současně vkládáme velké prostředky do snížení zátěže domácností a podniků, celkem asi 300 miliard eur. Díky tomuto obrovskému úsilí jsme zatím zimu přečkali dobře. Nyní nesmíme polevit, aby dodávky energie zůstaly dlouhodobě bezpečné a za stabilní ceny.

Čína již léta masivně zbrojí a nyní má druhý největší vojenský rozpočet na světě. Čínský prezident Si Ťin-pching mezitím již nevylučuje násilné sjednocení s Tchaj-wanem. Je zřejmé, že pokud Rusko uspěje se svou agresivní válkou proti Ukrajině, která porušuje mezinárodní právo, může to být pro Čínu také návod k ještě agresivnějšímu jednání v indo-pacifickém regionu. Proto Čína v současné době velmi pozorně sleduje, s jakým nasazením a odhodláním reagujeme na ruskou agresi na Ukrajině. To je další důvod, proč bychom neměli Putinovi ustupovat.