Článek
„Jsou to silná setkání. Pokaždé na mě čeká desetiletá Emilie, která má zlomenou nohu. Schovává se s maminkou, stará se o otce s rakovinou. Dám jim jídlo, chvilku si povídáme. Když jsem Emilii přivezla hračky, úplně se rozzářila,“ vypráví telefonicky zpravodajce Práva.
Od začátku války už díky podpoře přátel dovezli balíčky stovkám lidí. Některým z nich pomáhají také s evakuací, jako například 80letému muži po operaci, jehož rodina z Kyjeva už unikla. Tým jezdí rovněž do nemocnic a porodnice.
Na ubytování uprchlíků půjde až 250 korun za den, začne přerozdělování do krajů
„Stále se čeká na kamiony s humanitární pomocí. Zásobování vázne, takže výpadky částečně vykrýváme,“ sděluje Viktoria.
S manželem Sergejem se stará o pětiměsíčního chlapce, jehož se zřekla nezletilá matka.
„Navštěvujeme ho denně v nemocnici. Chodíme s ním na chvilku ven, nakrmíme ho, vykoupeme. Zatím si ho nemůžeme vzít do adopce, protože nemá žádné doklady. Pochází z místa, kde se hodně bojuje,“ líčí Viktoria.
"Dám jim jídlo, chvilku si povídáme. Když jsem malé Emilii přivezla hračky, úplně se rozzářila," Viktoria, dobrovolnice v Kyjevě
Denně nakupují jídlo a hygienické potřeby, které rozdávají lidem ukrytým v metru i pacientům v nemocnicích. „Spousta místních nemůže utéct a my je nenecháme napospas,“ říká 41letá žena.
Chleba či konzerva nejsou maličkosti
Její přátelé z Plzně krátce po vypuknutí války založili sbírku, v níž vybrali už zhruba 180 tisíc korun. „Podpora přímo v zemi je velmi důležitá. Proto jsme ji zacílili na Viktorii a jejího manžela, s nimiž se známe. Jejich práce je skvělá, dělají ji s velkým nasazením,“ zdůrazňuje Jiří Preis, koordinátor sbírky.
Ve hře je azyl v zahraničí pro ruské dezertéry, řekl Fiala
Lysakovi za finance pořizují hlavně trvanlivé potraviny, sunar a pleny pro děti, dámské hygienické vložky a další pomoc.
„Ráno vyrazíme do supermarketu, kde strávíme dvě až tři hodiny. Jsou tam fronty, protože funguje jenom jedna pokladna, ale základní věci většinou seženeme. Cestou nás důkladně kontrolují vojáci, auto prohledává pes, jestli nevezeme výbušniny nebo zbraně,“ popisuje Viktoria.
Oporou pro ni je rodina a víra. „Snažíme se naději, kterou máme, dávat ostatním. Jsme neskutečně vděční našemu kamarádovi Jirkovi a všem laskavým lidem z České republiky. Pro někoho se může zdát darovaný chleba, jogurt nebo konzerva jako úplná maličkost, ale je to opravdu velká pomoc,“ dodala pro Právo z Kyjeva.