Hlavní obsah

Rodina oběti žaluje provozovatele ponorky Titan o miliardové odškodnění

Žalobu na vyplacení odškodného ve výši 50 milionů dolarů (1,2 mld. Kč) podala rodina francouzského výzkumníka Paula-Henriho Nargeoleta, který zahynul loni v červnu s dalšími čtyřmi členy posádky při implozi ponorky Titan během ponoru k vraku zaoceánského parníku Titanic v severním Atlantiku.

Foto: Profimedia.cz

Ponorka Titan

Článek

Pozůstalí se obrátili tento týden na soud v King County v americkém státě Washington. Žaloba míří na provozovatele ponorky, dnes již zaniklou společnost OceanGate. Její šéf Stockton Rush byl také na palubě a při tragédii zahynul.

V dokumentu se podle listu The Washington Post uvádí, že provozovatelé se dopustili hrubé nedbalosti, která vedla ke „strašlivé smrti“ pěti lidí. Posádka ve svých posledních chvílích prožívala „duševní muka“, protože věděla, co ji čeká, uvádí žaloba.

„I když přesná příčina tragédie nebude nikdy určena, odborníci se shodují, že posádka Titanu musela v posledních chvílích vědět, co se děje. Selský rozum říká, že si byli dobře vědomi toho, že zemřou,“ stojí v dokumentu.

Podle žalující strany konstruktéři porušili průmyslové normy tím, že použili uhlíková vlákna v trupu ponorky a že ji nepodrobili inspekci, která se běžně provádí za účelem certifikace plavidel určených k sestupům do hloubek s extrémním tlakem vody.

„Posádka mohla slyšet, jak praskání uhlíkových vláken nabývá na intenzitě a jak voda tlačí na trup Titanu. Ztratili možnost komunikace a možná i napájení,“ uvádí se dále v žalobě.

Podle dokumentu velkou část ponorky navrhl a postavil tým složený ze studentů nebo nedávných absolventů Washingtonské státní univerzity. „Šlo prakticky o inženýry bez zkušeností s odvětvím hlubinného potápění,“ tvrdí stěžovatelé s tím, že společnost OceanGate nebyla ochotna investovat do navržení a sestrojení plavidla více peněz.

Zas tak milosrdná smrt to nebyla. Pasažéři Titanu o svém konci věděli

Zahraniční

Dokument také podle serveru Daily Mail označuje Rushe, jenž plavidlo během osudné cesty řídil, jako „excentrického a samozvaného inovátora v oboru hloubkového potápění“. Rush prý opakovaně ignoroval varování, že jeho ponorka představuje smrtící past, a výroky kritiků označoval za „osobní urážku“.

Žalobci rovněž tvrdí, že Nargeolet jako znalec Titaniku najatý k poskytování komentářů ostatním členům posádky neměl o konstrukčních nedostatcích ponorky tušení. Ty prý byly „záměrně zatajeny“. Kdyby o nich věděl, výpravy by se nezúčastnil, ujišťují právníci rodiny Nargeoleta, který před tragédií uskutečnil k Titaniku 37 ponorů.

Podle žaloby navíc společnosti OceanGate trvalo osm hodin, než nahlásila pohřešovanou ponorku americké pobřežní stráži poté, co s ní mateřská loď ztratila kontakt.

Titan se ztratil východně od pobřeží kanadské provincie Newfoundland a několik dní po něm pátraly záchranné týmy z vícero zemí. Trosky ponorky se nakonec podařilo objevit přibližně 490 metrů od přídě Titaniku v hloubce kolem 3800 metrů.

Společně s Nargeoletem a Rushem zahynuli v Titanu britský dobrodruh a miliardář Hamish Harding, pákistánský podnikatel Šahzada Dawood a jeho 19letý syn Suleman.

Pobřežní stráž vyzvedla zbývající trosky ponorky Titan, která směřovala k Titaniku

Amerika

Výběr článků

Načítám