Rabín nemůže rozdýchat hrůzu v márnici

Vojenský rabín Israel Weiss (74) se vrátil z důchodu, aby splnil nejtěžší úkol svého života. Pečuje o mrtvé, utěšuje rodiny, které přicházejí na základnu, identifikuje jejich blízké a loučí se s nimi.

„Každé ráno procházím místem, kde se ošetřují mrtví,“ vylíčil židovský duchovní listu Bild za rachotu chladicích generátorů hrůzy, jimž čelil tváří v tvář. „Ten zápach mi proniká do těla, do komor mého srdce. Tak začínám svůj den.“

„Vím, že je to otřesné. Ale svět se musí dozvědět, čeho se teroristé dopustili,“ přemítá nahlas.

Popisuje také nepředstavitelné podmínky, v nichž zavražděné nalezli: „Našli jsme především ohořelá těla. Když je upálili, ještě žili. Objevili jsme seniory. Uřezali jim všechny prsty na rukou a nohou. Nahé ženy. Nejen znásilněné, ale roztrhané na kusy.“

Zhluboka se nadechne: „Nedokážu popsat, jaké to je, když vidíte těhotnou ženu, které rozřízli břicho a vytrhli dítě. Něco takového znám jen od nacistů. S ničím jiným to nemohu srovnat.“

Oči má rozšířené hrůzou, když nahlas říká: „Když jsem navštívil Osvětim, dozvěděl jsem se, že to dělali nacisté. Rozřezali těla Židů a vytrhali jim vnitřnosti. Ale nevěděl jsem, že ještě existují nacisté – v této zemi.“

Rabín ví, co znamená utrpení rodin. Podotýká, že jeho vlastní dcera byla zavražděna v osmi letech. „Ke každému tělu se chovám, jako by to bylo moje dítě. S láskou. Děláme všechno pro to, abychom mrtvého v tom posledním okamžiku ještě jednou objali,“ uzavírá.

Avigal (48), v běžném životě odbornice na IT, se dobrovolně stará o ženská těla. I na její tváři se zračí zděšení. „Celý svět mluví o tom, co Hamás udělal. Ale to je jen špička ledovce zvěrstev. Zabýváme se tím už týden a pořád si myslíme, že horší už to být nemůže. A pak přijde nová hrůza,“ svěřuje se.

Na jeden obrázek se nedá zapomenout. „Byla tam matka s dítětem, vypadaly jako jedno tělo. Až na CT jsme viděli, že jsou sežehnuty v objetí, do jednoho celku.“

Maja´an (35), zubařka a rezervistka, spěchala na základnu v den, kdy do márnice dorazila první těla. Od té doby pracují týmy nepřetržitě. Vzhledem k tomu, že mnoho mrtvých je k nepoznání, zůstávají zubní protézy a vzorky DNA posledním prostředkem k jejich identifikaci.

„Přicházejí sem rodiny, loučí se se svými blízkými. Když ohledáváme mrtvé, slyšíme neutěšitelný pláč,“ říká Maja´an. „Rozléhá se tu nářek dětí, které přišly o rodiče. Brekot rodičů, kteří přišli o své děti.“

Jednoho z mrtvých ošetřovala ve své zubařské ordinaci. Poznala ho. Vrahové nechali obličej celý, tělo zohavené.

„Nikomu nepřeji, aby prošel tím, čím prošli oni. A to, co jsme viděli a na co nikdy nezapomeneme. Bojujeme o to, abychom se z toho dostali. Je to hrozné, ale každý by měl vědět, co tito nevinní lidé vytrpěli,“ uvažuje zubařka nahlas.

Teroristé také vršili části těl zavražděných lidí do hromad a zapalovali je, podotýká rabín Weiss. V židovském náboženství je důležité, aby byli mrtví pohřbeni kompletně. Takže obtížná práce Avigala a Maja´an bude ještě dlouho pokračovat.