Půl roku do voleb, které zahýbou Evropou. Kdo může sesadit Macrona?

Marine Le Penová, předsedkyně Národního sdružení, které je mainstreamem označované za krajně pravicovou stranu, oznámila kandidaturu zkraje minulého roku.

Francouzská média hovoří o volbách jako o „plebiscitu“, který jednou provždy rozhodne o její budoucí relevanci. Minule Le Penová proklouzla do druhého kola, ve kterém ale téměř všichni nepostoupivší podpořili Macrona.

Třiapadesátiletá matka tří dětí jde do voleb s nacionalistickým návrhem na zrušení práva na naturalizaci sňatkem; je proti tomu, aby nefrancouzský občan mohl získal občanství země sňatkem s Francouzem či Francouzkou.

Zároveň je pro zrušení práva dětí migrantů narozených na francouzském území požádat si o občanství.

V případě zvolení prezidentkou chce také omezit přístup k rodinným přídavkům, na které by měli nárok pouze Francouzi.

O něco podobného se v devadesátých letech pokusila starostka za Národní frontu (předchůdce Národního sdružení) Catherine Megretová, soud ale její plán smetl ze stolu.

Le Penová v minulosti rovněž hovořila o vystoupení Francie z Evropské unie, schengenského prostoru a eurozóny.

V posledních letech už ji Francouzi vnímají čím dál více jako klasickou členku politického establishmentu, což by jí mohlo ubrat voliče.

Známého novináře a provokatéra Érika Zemmoura katapultoval říjnový průzkum veřejného mínění na druhou příčku popularity možných prezidentských kandidátů hned za Macrona. Kandidaturu na pozici hlavy státu přitom dosud nepotvrdil.

Zemmour je ve Francii vnímán jako kontroverzní osoba, soudy byl už dvakrát odsouzen za podněcování rasové nenávisti.

Často varuje před „islamizací“ a „feminizací“ společnosti a v jeho rétorice lze spatřit náznaky teorie o takzvané „Velké výměně“.

Ta predikuje nahrazení tradičního evropského obyvatelstva nebílými imigranty, kteří tradiční křesťanskou kulturu pošlapou.

Zemmour rovněž řekl, že v případě, že by byl zvolen, zakázal by „nefrancouzská“ jména jako Mohammed nebo Kévin, protože jsou překážkou pro integraci do společnosti.

Dalším kandidátem, který má v tuto chvíli podle průzkumů poměrně silnou pozici, je někdejší pojišťovák a posléze dvojnásobný ministr Xavier Bertrand z Republikánské strany.

Kandidaturu musí současný prezident regionu Hauts-de-France ještě potvrdit ve stranických primárkách.

Bertrand se stylizuje do role člověka, který chce sjednotit Francouze. Muž, dříve označovaný za „provinčního vidláka“, si fanoušky získal svou lidovostí.

Podle všeho bude doufat, že se mu podaří získat si hlasy těch, kteří se cítí být zrazeni elitou národa.

Mezi body jeho programu, který již nastínil, patří velká „sociální konference” za účelem jednání o mzdách, přehodnocení cíle snížit podíl jaderné energie na energetickém mixu země na 50 procent a zákaz salafismu (novodobého směru islámu).