Článek
Podle českého odborníka na kosmonautiku Antonína Vítka z Akademie věd nasvědčují dosavadní poznatky o průběhu havárie tomu, že příčinou neštěstí bylo narušení dlaždic tepelné ochrany na levém křídle. "Tuto tezi potvrzuje zjištění, že nejprve začaly zlobit senzory v levém křídle - teplotní a poté i tlakové. To by vypadalo na přerušení jejich kabelů v dané části křídla," řekl. Také skutečnost, že pak byly signalizovány problémy v šachtě levého podvozku, svědčí podle něj o tom, že se křídlo začalo přehřívat v důsledku narušení tepelné ochrany.
Při noření do atmosféry je raketoplán vystaven teplotám až kolem 1700 stupňů Celsia, a pokud není křídlo chráněno stejně jako ostatní části raketoplánu, jeho hliníkové díly to nemohou vydržet. Vzhledem k dostupným informacím si podle Vítka zatím nikdo nemůže být jist, že k poškození tepelné ochrany na levém křídle skutečně došlo během široce publikované příhody s odpadnutím námrazy na nosné raketě během startu. "Je to ale zatím jediná zjištěná anomálie týkající se levého křídla," řekl však.
Spory o průchod atmosférou
Odmítl přitom jiné názory, podle nichž došlo k neštěstí vinou špatné orientace raketoplánu při vnoření do atmosféry, tlumočené například jistým italským odborníkem. Podle nich selhala hydraulika křidýlek, v důsledku toho se raketoplán postavil na špici, stal se zcela neovladatelný, rozlomil se a shořel. To by ale přivodilo prudký, zlomový konec, zatímco známé údaje svědčí spíše o postupném narůstání problémů od levého křídla, uvedl Vítek.
Ani v tomto případě však není vysvětlení jednoduché, protože předchozí modelové testy prokázaly, že vypadnutí jedné dlaždice tepelné ochrany neznamená ještě žádnou tragédii a raketoplán je schopen přistát.
Proč došlo k odpadání velké části izolace, pokud tomu tak skutečně bylo, bude třeba teprve zjistit. Vítek označil také za "nepochopení" tvrzení médií, že "raketoplán padal atmosférou sedmkrát rychleji, než měl". Podle něj nejde o sedminásobnou rychlost, ale o sedminásobně strmější křivku průniku do atmosféry: raketoplán musí atmosférou pronikat v určitém, vůči zemskému povrchu relativně šikmém úhlu, aby byl aspoň minimálně ovladatelný a mohl přistát. Pokud je neovladatelný, padá mnohem strmější křivkou k zemi. V případě Columbie sedminásobně strmější.
Křídlo zlobilo již dříve
Jak NASA přiznala, zmíněné levé křídlo mělo již před šestnácti dny problémy s těsněním, když na ně začal tlačit uvolněný kus izolace z raketového kompresoru. Těsnění chrání raketoplán před prudkým žárem.
"Nemysleli jsme si tehdy, že problém byl v těsnění. Když jsme to před deseti dny analyzovali, nepředpokládali jsme, že je to významné," řekl jeden z ředitelů řídícího střediska NASA Ron Dittemore. Jak uvedla stanice CNN, k podobným problémům v minulosti nedocházelo, a proto je ani v případě Columbie nebral nikdo příliš vážně.
