Článek
Lukašenko totiž už dříve prohlásil, že všechny násilné akce v ulicích budou považovány za teroristický čin a za ten je v zemi trest od osmi let vězení po trest smrti.
Protestující provolávali hesla jako: "Svobodné Bělorusko". Kromě národních vlajek přinesli někteří i vlajku Evropské unie.
Proti demonstrantům bylo přitom připraveno zasáhnout až 15 tisíc členů bezpečnostních sil. Jeden z vůdců opozice Aljaksandr Milinkevič vyzval v projevu k novým volbám.
Opozice výsledky neuznává
Podle předběžných výsledků dostal Lukašenko 81,7 procenta hlasů. Milinkevič dostal prý 5,6 procenta hlasů, další představitel opozice Aljaksandr Kozulin 4,2 procenta a Lukašenkův spojenec Sjarhej Hajdukevič 4,7 procenta. Oficiální výsledky budou vyhlášeny v noci.
"Lidé se budou těmto číslům smát. Když se v Polsku lidé začali smát komunistickým úřadům, tak Solidarita vyhrála. Do této situace se již dostáváme. Nebyl bych překvapen, kdyby někdo vyhlásil, že získal 120 procent hlasů," řekl hlavní opoziční kandidát Aljaksandr Milinkevič. "Čekal jsem, že volby budou nečestné a zmanipulované, ale že až tak průhledně, to ne," řekl.
Lukašenko se už nechal slyšet "zlomí vaz" každému, kdo se pokusí převzít moc. V zemi probíhají protesty proti volbám, lidé jsou přesvědčeni, že hlasy, které dají, propadají, aby vyhrál právě Lukašenko.
Mezinárodní pozorovatelé měli těžkou práci
Do země se sjeli mezinárodní pozorovatelé a novináři, mnoha z nich byl ale zamezen přístup do místností a tím i kontrola, zda je hlasování v pořádku. Prezident pozorovatele v projevu varoval, aby se dívali, zkoumali, ale nesnažili se rozhodnout, jakou cestou se Bělorusko má dát. Vyzvedl také hospodářskou situaci země a to, že v ní nejsou žádné politické, rasové ani náboženské konflikty.
Lukašenko podle původní ústavy už nemohl kandidovat. Zařídil ale, aby se ústava změnila a on se opět mohl stát prezidentem.
Demonstrace i v ČR
Zhruba 80 lidí se v neděli sešlo i na Václavské náměstí v Praze. Protestovali proti průběhu voleb. Byli mezi nimi především běloruští studenti. Dnešní volby jsou podle nich pro osud země rozhodující.
"Záměrem akce je upozornit především EU na to, co se děje ve východní Evropě. Vystupujeme na podporu těch, kteří dnes vyjdou v Bělorusku do ulic," řekla jedna z organizátorek demonstrace.
| Protikandidáti Lukašenka |
| Sjarhej Gajdukevič se narodil 1954 v Minsku. V 90. letech pracoval jako zástupce šéfa komise pro sociální zabezpečení příslušníků armády. Od roku 1995 šéf Liberálně demokratické strany Běloruska. Kandidoval už v prezidentských volbách 2001, získal 2,48 procenta hlasů. V roce 2004 byl zvolen do parlamentu. |
| Aljaksandr Kozulin rovněž z Minsku, nar. 1955. V letech 1988-96 působil na ministerstvu školství. V roce 1996 zvolen rektorem Běloruské státní univerzity, loni Lukašenkem odvolán. V letech 1998-2001 působil jako ministr bez portfeje. Od dubna 2005 šéf běloruské soc.dem. strany Gramada. |
| Aljaksandr Milinkevič se narodil v městě Grodno 1947. V letech 1978-2000 učil na tamní univerzitě. Před volbami 2001 působil jako šéf volebního štábu Lukašenkova protikandidáta Semjona Domaše. V říjnu 2005 zvolen společným kandidátem demokratické opozice v nedělních volbách. |
Jak vládne Lukašenko
Alexandr Lukašenko vládne Bělorusku železnou pěstí od roku 1994, kdy do prezidentského křesla usedl jako ne příliš známý poslanec. Záhy po nástupu do čela státu soustředil ve svých rukou veškerou moc. Tu si dál upevňuje pomocí referend a kontroverzních výnosů.
Předloni si v referendu například nechal odsouhlasit změnu ústavy, jež mu povolila potřetí kandidovat v prezidentských volbách. Na Západě ale není tento jedenapadesátiletý bývalý politruk a kolchozník vítán. Unie kvůli jeho stylu řízení země již několikrát hrozila Bělorusku sankcemi a USA mu zakázaly vstup. Opozice a západní vlády Lukašenka obviňují z pronásledování politických oponentů, umlčování nezávislých médií a z volebních podvodů.
Lukašenko si s tím ale hlavu neláme. V červnu 2002 byl poprvé nad dvěma opozičními novináři vynesen rozsudek tzv. omezení svobody. Tento nový druh trestu znamená nucené práce pod dozorem policie.
Lukašenko proslul i řadou dalších kontroverzních nařízení: běloruská rádia například musejí vysílat nejméně pětasedmdesát procent domácí hudby, aby se z nich nelinulo moc ruského popu.
Díky zákonu z dubna loňského roku jsou modelky, které se objevují ve veřejných reklamách - ať už na billboardech, v televizi, v novinách či časopisech - pouze Bělorusky. "Naše ženy jsou mnohem krásnější než ve Francii, v Německu či kdekoli jinde," zdůvodnil příkaz Lukašenko.
Mezi méně zábavné pak patří rozhodnutí, kvůli němuž mohou státní úředníci a nejvyšší představitelé státu jezdit na služební cesty do zahraničí maximálně na dva dny. Výjimku uděluje pouze prezident. Podle jiného výnosu nesmějí soukromé společnosti a nestátní média používat v názvech slova "běloruský" a "národní".