Článek
"Selhání nosné rakety znamená, že solární plachetnice je ztracena," citovala agentura AP mluvčího ruské federální agentury Roskosmos Vjačeslava Daviděnka.
Podobné prohlášení vydala agentura ITAR-TASS s odvoláním na pracovníky ruského ministerstva obrany. "Naše pozorovací přístroje, optické ani radiolokační, nespatřily Cosmos 1 od chvíle jeho vypuštění," citovala agentura nejmenovaného činitele ministerstva obrany.
"S téměř stoprocentní pravděpodobností lze říci, že aparát je ztracen," uvedl odborník citovaný agenturou ITAR-TASS.
Naděje a zklamání
Smutná zpráva pro vědce přišla krátce poté, co se po několika hodinách ticha podařilo na pozorovacích stanicích na Marshallových ostrovech, v Rusku a v České republice údajně zachytit signály "sluneční plachetnice" Cosmos.
"To je dobrá zpráva, máme důvod věřit, že Cosmos 1 je naživu a na oběžné dráze," uvedl spoluzakladatel kalifornské Planetární společnosti Bruce Murray, která misi platila. Ihned ovšem dodal: "Špatná zpráva je, že nevíme, kde se sonda nachází."
Záhy po úterním startu z ruské jaderné ponorky Borisoglebsk v Barentsově moři byl se sondou přerušen kontakt a byla považována za ztracenou.
Podařený strart
Raketa Volna odstartovala v úterý ve 22:46 SELČ. "Start byl úspěšný," řekla Lidia Avdějevová, mluvčí Lavočkinova institutu, který je do projektu rovněž zapojen.
Zdroje z hlavního štábu ruského vojenského námořnictva uvedly, že zhruba šest minut po startu byl s přístrojem udržován stabilní kontakt. Podle ruského ministerstva zachytila signál sondy i radiolokační stanice na Kamčatce. Dalším stanicím v Moskvě, na Marshallových ostrovech a v Austrálii se to už nepovedlo. Nedetekovali ji ani čeští experti z Ionosférické a telemetrické observatoře Akademie věd ČR v Panské Vsi na Českolipsku, jejichž úkolem bylo sledování "plachetnice" v prvních fázích po startu.
Podle agentury ITAR TASS došlo zhruba minutu a půl po stratu k výpadku motoru rakety Volna. To uvádí i výrobce nosiče. Avdějevová sdělila asi tři čtvrtě hodiny po startu, kdy se sonda měla oddělit od nosné rakety, že není jasné, zda se tato operace zdařila.
Kosmická plachetnice
Cosmos 1 měl ověřit možnost pohonu "slunečním větrem". Asi stokilový Cosmos 1 byl vybaven osmi trojúhelníkovými plachtami o délce 15 metrů vyrobených z tenké folie podobné mylaru , které by se měly za několik dní roztáhnout. Pak měl sondu pohánět tlak dopadajících fotonů. Tento způsob pohonu by mohl výrazně urychlit meziplanetární a mezihvězdné lety. Podle výpočtů by měl mezihvězdným korábům umožnit za 100 hodin dosáhnout rychlosti 16 000 kilometrů za hodinu a za tři roky dokonce desetkrát více.
Cosmos 1 však tyto rychlosti neměl testovat, protože podle tvůrců budou plachy poničeny za pouhý měsíc provozu, měl pouze ověřit možnosti tohoto typu pohonu.
U kolébky projektu stál zakladatel Planetární společnosti Carl Sagan, který se zaměřoval na hledání cizích civilizací ve vesmíru.
Selhání nosných raket
I první pokus vynést sluneční plachetnici na oběžnou dráhu skončil špatně. V roce 2001 selhala ruská raketa. V úterý se také nepodařilo vynést na plánovanou oběžnou dráhu ruský vojenský satelit Molnija 3K, neboť selhal nosič.