Článek
Nejsilnější vládní strana Směr – sociální demokracie ještě kandidáta neoznámila, ale v kuloárech se šušká o ministru zahraničí Miroslavu Lajčákovi nebo o eurokomisaři Maroši Šefčovičovi. Vládní Slovenská národní strana pak avizovala, že do boje o prezidentské křeslo vyšle ženu, jméno ale zatím neprozradila. Překvapila však nejmenší vládní strana Most-Híd, ta nominovala svého předsedu Bélu Bugára.
Sociolog Martin Slosiarik předpokládá, že kandidát Směru má velkou šanci dostat se do druhého kola. „Je to velmi pravděpodobné z hlediska velikosti voličského elektorátu,“ řekl. Preference Směru se momentálně pohybují kolem dvaceti procent.
Podmínkou je 15 tisíc podpisů
Přes deset dalších kandidátů začalo se sběrem podpisů 15 tisíc občanů, které zůstávají podmínkou kandidatury, pokud si uchazeči nezajistí podporu nejméně patnáct poslanců parlamentu.
Hlavou státu by se chtěli stát například Robert Mistrík, zakládající člen nejsilnější opoziční strany Svoboda a solidarita, bezpečnostní analytik Juraj Zábojník, politický analytik Eduard Chmelár, právnička a občanská aktivistka Zuzana Čaputová, poslanec parlamentu Milan Krajniak (strana Jsme rodina), korunní svědek únosu Michala Kováče mladšího Oskar Fegyveres, exšéf parlamentu František Mikloško a soudce nejvyššího soudu Štefan Harabin.
Značnou pozornost k sobě přitáhl kontroverzní Marian Kotleba, takto šéf Lidové strany Naše Slovensko (LSNS). Bývalý vůdce extremistického hnutí Slovenská pospolitost a někdejší šéf Banskobystrického kraje může počítat s podporou voličů své strany.
Preference LSNS se v současnosti pohybují kolem deseti procent. LSNS se dříve pohybovala na okraji politického spektra, byla marginální strukturou bez velké podpory voličů.
V roce 2013 však byl Kotleba nečekaně zvolen do čela Banskobystrického kraje. Tento post pomohl ke zviditelnění celé strany, ta pak v parlamentních volbách v roce 2016 získala osm procent (210 tisíc hlasů) a obsadila 14 parlamentních křesel.
Menší zlo?
V případě, že do prezidentských voleb zůstanou ve hře téměř dvě desítky kandidátů, rozdrobenost voličského spektra může být výhodou právě pro Kotlebu a zatím neznámého kandidáta Směru.
Pokud by se oba probojovali do rozhodujícího, druhého kola, Slováci budou zase volit menší zlo. Podobně dopadly přímé prezidentské volby už několikrát.
Například v roce 2004 zvítězil v prvním kole Vladimír Mečiar o deset procent, ale ve druhém ho rozdrtil Ivan Gašparovič o 20 procent.
Kandidát na slovenského prezidenta musí být občanem SR s trvalým pobytem na území státu, který v den voleb dovrší minimálně 40 let. Pokud v prvním kole nezíská žádný z uchazečů nadpoloviční většinu platných hlasů, do druhého kola postupují dva nejúspěšnější. Ve finále stačí k vítězství prostá většina hlasů.
| Poprvé před devatenácti lety |
|---|
| Od roku 1999 si Slováci volí prezidenta přímo |
| Prvním přímo zvoleným prezidentem byl Rudolf Schuster |
| Vladimíru Mečiarovi jeho dva pokusy nevyšly |
| Dvě funkční období úřadoval pouze Ivan Gašparovič |
| Současný prezident Andrej Kiska v příštím roce nekandiduje |
| Uchazeč musí mít podpisy 15 poslanců, nebo 15 tisíc občanů |
| Věková hranice: nejméně 40 let |