Přehrady nebyly v historii tabu. Stalinovi lidi vyhodili jednu na Dněpru: 1500 mrtvých Němců a až 120 tisíc Sovětů

Následné záplavy si vyžádaly obrovské lidské oběti – ztráty na straně sovětské armády a obyvatelstva se odhadují až na 120 tisíc, německá armáda přišla zhruba o 1500 vojáků.

Známé jsou také „skákající bomby“ britského Královského letectva (RAF), které zničily německé přehrady za druhé světové války. Vymyslel je konstruktér Barnes Wallis ze zbrojovky Vickers na principu házení žabek po vodě.

Po náročných testech takto v polovině května 1943 britské bombardéry úspěšně protrhly hráze přehrad Möhne a Eder a způsobily rozsáhlé záplavy. Deset metrů vysoká vlna, která se valila krajinou rychlostí 25 kilometrů za hodinu, strhla nebo vážně poškodila na pět desítek mostů, zničila nebo poničila 120 továren, odplavila zemědělskou půdu a zatopila několik dolů. Záplavy vyvolané protržením přehrad zabily až 1600 lidí, z velké části válečných zajatců, zejména sovětských.

Z novějších případů zaujalo zejména odhalení listu The New York Times, že Američané v roce 2017 bombardovali největší syrskou přehradu Tabka, kterou v té době ovládal teroristický Islámský stát, i když figurovala na seznamu míst, na něž se nemá útočit. Hráz vydržela, zřejmě protože jedna se shozených bomb nevybuchla. V ohrožení se ale octly tisíce civilistů.

Podle Ženevských úmluv (konvencí), souboru dokumentů zaměřených na mírnění důsledků války pro vojáky i civilní obyvatelstvo ze srpna 1949, je zakázáno útočit na zařízení „obsahující nebezpečné síly“, tedy i přehrady či jaderné reaktory.

Na takové cíle se nesmí útočit ani v případě, že jsou vojenskými objekty, pokud by se mohly „uvolnit nebezpečné síly a způsobit tak vážné ztráty v řadách obyvatelstva“.

Útočit se podle dodatků Ženevských konvencí nesmí ani na objekty v blízkosti těchto zařízení a vojenský objekt v jejich blízkosti lze umístit jen pro jejich ochranu.