Článek
Opozdilce a čumily, kteří zvědavě pozorovali vzduté moře, vzápětí zprudka zasáhl úder přílivové vlny.
Během několika vteřin se luxusní areál s bazény s azurovou vodou ocitl pod metrovou záplavou. Ta nemilosrdně smetala lehátka, stolky i další předměty a vevalila se do restaurace, přízemních pokojů a samozřejmě podzemních prostor.
Vyjevení hosté se postupně dozvídali o 1400 km vzdáleném zemětřesení a jeho děsivých následcích. Angličané, Němci, Francouzi, Rusové, Češi i Slováci, všichni hned žhavili mobilní telefony, ale spojení většinou nefungovalo.
Přestala téct voda, nešel proud, zhroutilo se internetové spojení i telefonní linky. Po náhlé smršti zůstalo okolí hotelu zaplavené páchnoucí vodou plnou trosek poničených předmětů. V této změti se brodili turisté a hledali ztracené věci. Personál hotelu se snažil zachránit, co se ještě dalo. Informace se dlouho šířily jen známým systémem JPP - jedna paní povídala. A nebyly potěšující.
Západ ostrova, kde Waduwa leží, přitom dopadl jestě poměrně dobře. První vlny tsunami v této oblasti nebyly vyšší než tři metry. Očekávané polední údery, před nimiž se hosté s pohotovostními zavazadly v rukou uchýlili na střechu, se naštěstí jen částečně nahrnuly do areálu a nenadělaly už větší škody.
Silnice do hlavního města Kolomba byla v tu chvíli beznadějně ucpaná. Částečně kvůli zatopení níže položených úseků, hlavně však kvůli davům lidí prchajících z mnohem více postižené jižní části ostrovního státu. Do včerejšího večera se ve Waduwě podařilo uvést do provozu elektrické rozvody a dodávky vody, nikdo netrpěl hlady ani žízní.
Kromě neustálého přelétání vrtulníků ale bylo stále slyšet jen děsivé dunění vln. Ztichli dokonce i potulní psi, jejichž smysly ráno věstily nadcházející pohromu. Zdejší hotely a pláže budou potřebovat řadu týdnů, aby se vzpamatovaly z ničivé koledy, kterou příroda právě na Štěpána Srílančanům i jejich hostům nadělila.