Přeběhlíci Stasi si řekli i o šestimístné sumy

Berlínská zeď padla v listopadu 1989. Po tomto datu vyplatila západoněmecká a po sjednocení 3. října 1990 celoněmecká kontrašpionáž zaměstnancům Ministerstva státní bezpečnosti NDR (MfS) za vyzrazení tajemství více než 1,4 milionu německých marek, upozornil server SpiegelOnline.

Historik Michael Wala nyní ve své knize Der Stasi-Mythos zveřejnil částečně začerněný seznam přeběhlíků uzavřený k srpnu 1998.

Nejvíce dostal Eberhard Lehmann, dlouholetý zástupce vedoucího II. oddělení MfS (kontrarozvědka), a to 131 442 marek - kurz marky ke koruně se počátkem 90. let pohyboval kolem 18 korun za marku. Tipy Lehmanna vedly k usvědčení Gerda Löfflera, hamburského politika křesťanské demokracie CDU a agenta NDR.

Ralph-Dieter Schlunzig, pracovník hlavního oddělení III (radiový průzkum/kontrarozvědka), obdržel rovněž více než sto tisíc marek. Dodal šest disket se čtyřmi tisíci datovými záznamy o zaměstnancích západoněmeckých tajných služeb a CIA.

Jiné, jako například muže Stasi s krycím jménem Konus, ale šlo získat i za pakatel - v jeho případě to bylo za pouhých sto marek.

Úřadu na ochranu ústavy a dalším bezpečnostním složkám se podle Waly do podzimu 1990 nabídlo 177 zaměstnanců zpravodajských služeb NDR a nejméně dalších 86 spolupracovalo poté.

Zmiňované platby jsou v rozporu s legendou pěstovanou bývalými důstojníky Stasi, že jejich lidé jsou ideologicky stabilní a dokážou odolat pobídkám.

Werner Grossmann, poslední šéf zahraniční špionáže NDR a nástupce legendárního Markuse „Mischy“ Wolfa, ještě desítky let po pádu NDR rád vyprávěl příběh špičkového západoněmeckého diplomata Hagena Blaua. Toho Grossmannovi lidé naverbovali jako studenta, v roce 1961 nastoupil do diplomatických služeb na ministerstvu zahraničí a udělal kariéru. Podle Grossmanna měl Blau politicky blízko k NDR, a to tak, že panovala obava, že by při nabídce peněz spolupráci přerušil.

Blau byl v roce 1990 odhalen a byl odsouzen k šesti letům vězení.