Článek
„Nechceme, aby v našich domech žili Ázerbájdžánci. Ať si postaví své vlastní,“ řekl BBC Karen, 33letý obyvatel Čarektaru v Kelbadžarském okrese.
Za oběť frustraci padají i obchody a restaurace, muži narychlo kácejí stromy. Nákladní vozy s vytěženým dřevem se mísí s kolonami aut, mikrobusů a nákladních vozů směřujících přes hranici. Lidé odvážejí vše, co odvézt lze: zařízení, nábytek, lednice přivázané na střechách přetížených aut, hospodářská zvířata.
Rozzuření Arméni vyšli do ulic, nesouhlasí s mírovou dohodou o Náhorním Karabachu
Evakuace civilistů, ale i odvoz vojenské techniky běží naplno. Podle třístranné dohody má být Kelbadžarský okres předán zpět Ázerbájdžánu do příštího pondělí.
U hlavní silnice v Karabachu leží těla i zničené zbraně
Karta se obrátila
Místní realita je složitá. Oheň tu řádil už před 27 lety. I tehdy domy zapalovali Arméni, ale za úplně jiných okolností. Tehdy, na jaře 1993, území obsadila arménská armáda. Místní ázerbájdžánské obyvatelstvo v mraze prchalo přes Murovdagský hřeben, mnohým se strastiplná cesta stala osudnou. Arméni tehdy důsledně zapalovali všechny opuštěné domy nejen tady, ale i v dalších obsazených okresech Ázerbájdžánu. Teď se karta obrátila.
Dohoda o příměří je pro Arménii krutá, konflikt ukázal na růst tureckého vlivu
Prezident Ilham Alijev karabašské Armény ujistil, že mohou spokojeně žít i pod ázerbájdžánskou správou, tomu ale v Náhorním Karabachu nikdo nevěří.
„Bojíme se o děti. Kdybychom zůstali, každý den by nám šlo o život. Nedůvěřujeme ani těm mírotvůrcům,“ tvrdí 22letá Diana Chačatrjanová, která uprchla ze Stěpanakertu s malou dcerkou a tchyní, se kterými teď žije v hotelu v Jerevanu.