Článek
Žalobu k soudu ve francouzském Štrasburku podaly žena a dcera jednoho ze zavražděných polských důstojníků. Celkem se k nim chce připojit na 70 rodin. "Katyňský masakr nebyl objasněn. Tím byla porušena Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod," míní advokát Roman Nowosielski, který obě zastupuje.
"V pátek je to přesně 66 let, co zemřel můj otec. Nikdy jsme se nedozvěděli, co se s ním ve skutečnosti stalo a kde byl pohřben," řekla Krystyna Krzyžkowiaková. Svého otce nepoznala, protože se narodila až po jeho zatčení. "Nemohla jsem ho oslovit, nemohla jsem ho chytit za ruku, vím o něm jen díky fotografiím a z vyprávění matky a sourozenců," dodala.
Rusko případ uzavřelo bez obvinění
Polsko už v minulosti opakovaně požadovalo objasnění katyňského masakru a jeho uznání za genocidu. Ruští prokurátoři ale předloni vyšetřování případu uzavřeli. Dospěli k závěru, že popravy zajatců nelze uznat za vyvražďování národa. Nevznesli ani žádná obvinění.
Neochota Ruska objasnit pozadí masakru zjitřuje už tak napjaté polsko-ruské vztahy. Moskva totiž také odmítá zveřejnit veškeré informace týkající se masakru. Odvolává se přitom na to, že materiály jsou i po 66 letech tajné.
Podle polského Institutu národní paměti žije ještě 1500 příbuzných obětí, kteří by se mohli s žalobou obrátit na soud ve Štrasburku. O ni uvažuje i polský ombudsman. Oficiální žaloba zástupce polského státu by ale podle expertů mohla ještě zhoršit vztahy mezi Varšavou a Moskvou.
Likvidace polských důstojníků a inteligence
Část hromadných hrobů polských důstojníků, kteří padli do sovětského zajetí v roce 1939 při dělení Polska mezi fašistické Německo a SSSR, objevili za války u západoruské Katyně Němci. Norimberský soud po válce prokázal německou nevinu, sovětská strana zachovávala absolutní mlčení až do roku 1990. Následné ruské vyšetřování případu se táhlo 14 let a skončilo bez výsledku.
Podle dosud známých informací od dubna do června 1940 příslušníci NKVD zastřelili asi 22 500 polských důstojníků, policistů, právníků, lékařů a kněžích, kteří padli do zajetí. Přibližně 15 000 z nich pocházelo z táborů v Kozielsku, Starobielsku a Ostaszkowě. Místo pochování asi 7300 zabitých zajatců není dodnes známo. Nejasnosti panují i pokud jde o přesný počet obětí masakru.