Porod v Pásmu Gazy: za zvuků ostřelování a s výpadky proudu

Její manžel se těšil a jejich čtyřletá dcera Tulin se nemohla dočkat mladší sestry. A pak se všechno změnilo, napsal zpravodajský server BBC News.

Hamás při útoku 7. října v Izraeli zabil více než 1400 lidí a přes 200 jich odvlekl jako rukojmí. Izrael odpověděl odvetným bombardováním Pásma Gazy, které má podle ministerstva zdravotnictví vedeného Hamásem přes 7000 obětí.

„Bála jsem se. Rodila jsem uprostřed neustálého ostřelování,“ řekla BBC Amadová.

Pětadvacetiletá novinářka na volné noze Amadová se řídila izraelským pokynem k vyklizení severu Pásma Gazy. Město Gaza opustila dva dny po zahájení izraelských úderů a zamířila na jih oblasti. Vystrašená a v devátém měsíci těhotenství poslala čtyřletou dceru k příbuzným. Vzala si s sebou jediný kus oblečení, krabici mléka a malou tašku pro dceru.

„Situace byla těžká,“ vysvětlila v hlasové zprávě. „V noci jsme nespali. Hodně se ostřelovalo a my jsme museli jít na jiné místo. Těhotné ženy jako já by měly chodit na procházky, ale kvůli válce nemůžeme chodit ven ani pro jídlo,“ objasnila v další zprávě.

Amadová ve zprávách opakovaně hovořila o výpadcích elektřiny i internetu a o nedostatku vody. Kromě toho měla dle svých slov strach z porodu v tak obtížných podmínkách.

V pátek 13. října začala Amadová rodit. Původně se chystala do velké nemocnice Šífa v Gaze. Když se ale dozvěděla, že je toto zařízení přetížené, odjela do menší nemocnice Avda v Nusajrátu uprostřed Pásma Gazy. Ale už jen dostat se tam bylo těžké. V bolestech a se začínajícím porodem se snažila najít někoho, kdo by ji odvezl. „Taxikáři se bojí a sanitky nemají čas na rodící ženu,“ vysvětlila. Hodiny porodu popsala jako těžké a děsivé.

„Budovu vedle nemocnice intenzivně ostřelovali, zvuk byl tak hlasitý, že jsem si myslela, že ostřelování zasáhlo i samotnou nemocnici. Stále přicházeli zranění lidé. Slyšela jsem křik ze všech stran. Myslela jsem také na svou první dceru. Měla jsem o ni strach, protože byla daleko ode mě. A myslela jsem jen na to, že chci porodit své dítě, ať se děje cokoli,“ řekla Amadová.

Téhož večera se jí narodila dcera, kterou pojmenovala Talia. „Její pláč znamenal, že jsme všichni ještě naživu,“ vzpomíná.

Bezprostředně po porodu se pro Amadovou nenašlo volné nemocniční lůžko. V bolestech a krvácející musela čekat, než se nakonec jedna volná postel našla a vtěsnali ji do malého pokoje. „Měla jsem štěstí, že jsem ji měla, ostatní ženy ležely bezprostředně po porodu na gaučích a na podlaze na nemocniční chodbě,“ říká.

Populační fond OSN (UNFPA) odhaduje, že v Gaze žije asi 50 tisíc těhotných žen, z nichž 5500 má termín porodu v příštích 30 dnech. Nemocnice jsou podle fondu přetížené a docházejí léky a základní zásoby.

Den po porodu poslala Amadová video, jak drží svou dcerku v taxíku, zabalenou v bílé dece. Z nemocnice odjela za svou rodinou, ale i to prý pro ni bylo martyrium.

„Kvůli problémům s elektřinou přestal fungovat výtah,“ říká Amadová. Ze čtvrtého patra nemocnice tak musela s dcerou v náručí a v bolestech po porodu sejít po schodech, aby se dostala k východu. Když vyšla z budovy, čekal ji další problém - jak se dostat na místo, kde bydlela.

„Hodinu jsme sháněli taxi, ale žádný z řidičů nebyl ochotný nás odvézt. Kvůli nedalekému ostřelování z toho rána se báli. Nakonec jsme jednoho našli, ale řekl si o vyšší cenu a neodvezl nás až přímo k domu,“ říká Amadová.

Porod v takových podmínkách si na ženě vybral svou daň. „Jsem psychicky vyčerpaná. Už nemám chuť cokoli dělat,“ přiznává. Ale dodává, že malé Talii se daří dobře. „Je směsicí mých rysů, rysů své sestry a svého otce… Kdyby nebylo války, chtěla bych tu krásnou událost týden po porodu oslavit. Pozvala bych všechny členy své rodiny a uspořádala bych tradiční oslavu,“ zasní se Amadová.

Žena říká, že neví, jaká budoucnost čeká její rodinu, ale je vděčná za nový přírůstek. „Je mou nadějí v tomto životě plném války a smrti.“