Ponížení a riskantní sázka, hodnotí ve Francii Macrona

„Vítr antimacronismu a protiimigrační vlna,“ poznamenal list Le Figaro, podle něhož k výsledku voleb vedla souhra sílící neobliby prezidenta a kampaně proti migrantům. Agentura AFP píše o politickém otřesu a „riskantní sázce“ Macrona na nové volby.

List Le Parisien připomněl, že parlament byl naposledy předčasně rozpuštěn v roce 1997. Tehdy zariskoval neogaullistický prezident Jacques Chirac a sázka mu nevyšla. Vyhráli socialisté, jejichž šéfa Lionela Jospina musel jmenovat premiérem, čímž nastalo tzv. období soužití prezidenta a premiéra z protilehlých částí politického spektra.

To nyní riskuje i Macron, ovšem s tím, že jeho protihráčem na domácím poli by byla RN, která se v posledních letech snaží zbavit nálepky extremistického uskupení. Macron paradoxně vyšel vstříc přání RN, jejíž šéf Jordan Bardella jen pár minut před oznámením Macrona o vypsání předčasných voleb žádal.

„Nemohu se tvářit, jako by se nic nestalo,“ odůvodnil Macron své rozhodnutí. „Ve Francii dosáhly strany extrémní pravice téměř 40 procent hlasů,“ dodal v narážce na fakt, že kromě RN bodovala v evropských volbách i další krajně pravicová strana Reconquête (Znovudobytí). Tu do evropských voleb vedla Marion Maréchalová, která je neteří Marine Le Penové, nejznámější tváře RN.

Macron, jehož rozhodnutí média označují také jako „útěk vpřed“, se stejně jako Chirac v roce 1997 odhodlal využít silné prezidentské pravomoci, kdy může jen tak o své vlastní vůli rozpustit parlament, aniž by to musel jakkoli zdůvodňovat.

Chce se zjevně pokusit smazat úspěch RN v národních volbách. V nich se už nebude rozhodovat podle poměrného zastoupení, ale na základě většinového systému, který v dřívějších letech vcelku úspěšně eliminoval menší strany z okrajových částí politické scény. Francouzští politologové ale hovoří o „vysokém riziku“, protože - jak právě ukázaly evropské volby - RN už zdaleka není okrajovou stranou.

Šéf Elysejského paláce vyhlásil předčasné volby i za cenu toho, že tím po mnoha letech „rozbíjí“ osvědčený systém, kdy se prezidentské a parlamentní klání konala téměř současně - v rozmezí pár týdnů. Na základě své neblahé zkušenosti z roku 1997 to prosadil Chirac, aby využil stejné nálady voličů, kteří tak vlastně zajistili, že prezident a premiér budou ze stejné strany. Zamezilo se tak zmíněnému „soužití“, které paralyzuje legislativní proces.

Národní shromáždění budou Francouzi volit ve dvou kolech 30. června a 7. července, zatímco prezidentské volby se uskuteční až za tři roky.

Macron zřejmě spoléhá na to, že se v mnoha volebních obvodech ve druhém kole spojí voliči pravého středu a levého středu proti kandidátům RN. Strana Le Penové prý nemá ve všech okrscích kvalifikované kandidáty. Volební obvody jsou jednomandátové, tedy z každého z nich se do Národního shromáždění dostane jen jeden uchazeč.

Politologové současně připouštějí, že strategie Le Penové z posledních let zbavit RN nálepky extremistického uskupení přinesla jisté ovoce. Dopomohlo k tomu i přerušení spolupráce RN s německou pravicově populistickou AfD (Alternativa pro Německo) poté, co její představitel zpochybnil zločiny jednotek SS za druhé světové války.

V neposlední řadě RN postavila do svého čela - a také do čela své kandidátky v evropských volbách - teprve 28letého Jordana Bardellu, který je známý uhlazeným vystupováním a je populární zejména mezi mládeží.

Le Penová, která chce v roce 2027 znova - už počtvrté - kandidovat v prezidentských volbách, vidí v Bardellovi svého možného premiéra. Průzkumy její vítězství v souboji o klíče od Elysejského paláce předvídají.

Na straně RN se tak zdá být pro prezidentské klání už nyní jasno - na rozdíl od Macronova tábora. Macron sám už kandidovat nemůže, ale zatím nepřipustil, aby někdo z potenciálních nástupců vystoupil z jeho stínu.