Hlavní obsah

Počty mrtvých po zemětřesení v Maroku rostou, pomoci zvenku však vláda přijala jen minimálně

Aktualizováno

I víc než tři dny poté, co do středního Maroka přišla smrtící katastrofa v podobě silného zemětřesení, počty obětí stále rostou. Ačkoli se v zasažených oblastech evidentně nedostává kvalifikovaných záchranných sil, marocká vláda zatím přijala ze zahraničí jen minimální pomoc – a mnozí se ptají proč.

Foto: Mosa'ab Elshamy, ČTK/AP

Žena prohledává trosky svého zničeného obydlí ve vesnici Tafeghaghte nedaleko Marrákeše

Článek

„To jsou jen falešné domněnky. (…) Jsme připraveni pomoci a je pouze na marocké vládě, jak se rozhodne,“ reagovala podle agentury Reuters francouzská ministryně zahraničních věcí Catherine Colonnaová na dotaz, zda zatím marná nabídka Paříže na pomoc s následky zemětřesení - a tedy i se záchranou životů - nesouvisí s nepříliš vřelými vztahy mezi Marokem a Francií.

Francie není sama, Rabat odmítl pomoc nebo nereagoval na nabídky i z řady dalších zemí.

Mezi tyto případy se řadí i čeští hasiči, kteří – ač byli připraveni v plné polní - nakonec do Maroka ani v pondělí neodletěli. Důvodem bylo podle mluvčí hasičů Martiny Götzové „neobdržení souhlasu z marocké strany“.

Maročané spí v ulicích, turisté hromadně odjíždějí

Svět

V nejhůře postižených oblastech mezitím strmě rostou počty potvrzených obětí. V pondělí večer, tedy 72 hodin po katastrofě, jich bylo již téměř 2900, přičemž počet zraněných vzrostl na skoro 2600.

Foto: Mosa'ab Elshamy, ČTK/AP

Rodiny sedí před svými zničenými domovy po zemětřesení ve vesnici Moulay Ibrahim poblíž Marrakéše

„Chceme si udržet kontrolu“

Marocká vláda dosud do země vpustila záchranáře ze čtyř „spřátelených zemí“, tedy z Kataru, Spojeného království, Španělska a Spojených arabských emirátů. Jedná se ale vesměs o málo početné týmy a podle řady západních médií se do řady odlehlých vesnic ani více než dva dny po otřesech žádná pomoc nedostala a mezi přeživšími roste hněv.

Rabat oficiálně zdůvodňuje rezervovaný postoj k zahraniční pomoci nutností „zachovat kontrolu nad záchrannými pracemi“ s tím, že více záchranářských týmů ve stejné oblasti by prý vedlo k neproduktivnímu chaosu.

Podle Matžiho Mundžíba, jednoho z mála otevřených kritiků autoritativního režimu v Rabatu, je to chyba, která bude stát mnoho životů. „Trvat v takové chvíli na suverenitě a národní cti je obrovská chyba. (…) Dokonce i rozvojové státy nám nabízejí pomoc a my ji odmítáme?“ podivil se aktivista podle BBC.

Maroko je konstituční monarchií, kde se žádné důležité rozhodnutí neobejde bez souhlasu krále. V zemi má také tradičně silné slovo - a to i v každodenním životě - policie a armáda.

Vzácné nabídky solidarity přicházejí i z Alžírska, sousední země, s níž má Maroko kvůli odlišnému pohledu na Západní Saharu již mnoho let napjaté vztahy. Alžírsko s Marokem běžně prakticky nekomunikuje, hranice jsou zavřené.

„Ať je bůh milostivý ke všem obětem i těm, kdož přežili. (…) Jsem Alžířan a jsem v duchu s mými bratry v Maroku,“ napsal na sociální síti X (dříve Twitter) jeden uživatel z alžírského Oranu.

Na Facebooku se zase objevila koláž alžírského umělce Džamela Alilata vizuálně spojující vlajky obou - oficiálně znepřátelených - zemí.

Podle katarského mediálního domu al-Džazíra jsou v celém Alžírsku prostřednictvím humanitárních organizací připraveny tuny vybavení, které by mohlo pomoci přeživším v marockých horách. Zatím to ale vypadá, že spíše zůstane ve skladech.

Země se v hornaté centrální oblasti Maroka zatřásla v noci z pátku na sobotu, epicentrum se nacházelo asi 70 kilometrů od slavného historického města Marrákeš. Počtem obětí zřejmě půjde o nejhorší podobnou katastrofu v zemi od roku 1960, kdy zemětřesení srovnalo se zemí přístav Agadir a připravilo o život nejméně 12 000 lidí.

Výběr článků

Načítám