Článek
Vládní úřady daly najevo, že zatím to není na pořadu dne. „Nemáme bezprostřední plány pro změnu formátu či barvy britských pasů,“ oznámila ministryně vnitra Amber Ruddová v písemné odpovědi na dopis konzervativního poslance.
Vlivný deník The Sun se však tímto vládním NE nenechal odradit a vyzval ke kampani za „návrat našich původních britských cestovních dokumentů“.
Odvolal se přitom na novopečeného ministra Andrewa Percyho, který už požadoval odstranění „nebritských“ pasů ve vínově červené barvě, které mají unijní pasy včetně českých.
„Skvělá myšlenka“
„Sun chce, aby vláda jako znak znovuzískání naší suverenity od EU vrátila proslulé tmavěmodré pasy,“ napsal deník, který vychází v několikamiliónovém nákladu.
„Je to skvělá myšlenka. Takovou, která je skrz naskrz jasně britská, potřebujeme,“ nechal se slyšet bývalý protiteroristický ministr Lord West.
Sekundoval mu vládní poslanec Julian Knight. „Návrat ke staré dobré modré by byl vítaným symbolem toho, že jsme hrdá, nezávislá země,“ prohlásil.
Slyšet se samozřejmě nechal i bývalý šéf euroskeptické strany UKIP Nigel Farage, který už v kampani před červnovým referendem opakovaně volal po změně barvy cestovních dokumentů.
Vlastně to byla černá…
„Je to silná věc, protože modrý pas v sobě skrývá ohromný kus symboliky. Pokud to uděláme správně, obšťastní to milióny lidí,“ prohlásil. Britský The Independent dokonce vyhrabal tweety, jejichž autoři tvrdili, že „evropské“ pasy ovlivnily hlasování v referendu.
„Červené pasy EU byly jednou z hlavních příčin, proč mí prarodiče hlasovali pro odchod (z EU),“ tvrdil Matt Deaves, zatímco tweet podepsaný Martinem Hoscikem hlásal: „Ano, někteří hlasovali pro odchod, protože se jim nelíbilo, že EU diktuje barvy pasů.“
I když Britové mluví o temně modrých dokumentech, původní pasy měly podle listu The Guardian ve skutečnosti černý obal.
Munici pro kampaň Sunu se pokusil dodat konzervativní poslanec Daniel Hannan. „Agitování zabralo celou generaci, ale 23. června dosáhl tento deník svého největšího vítězství, když Britové hlasovali pro odchod z EU.
Nehlasovali jsme pro odchod jen proto, abychom změnili barvu našich pasů. Tato změna však nám i světu připomíná, za co jsme hlasovali – abychom opět byli svobodní lidé, žijící podle svých vlastních zákonů,“ napsal v článku pro bulvární list.
Na adresu zbytku Unie dodal: „S evropskými sousedy chceme spolupracovat jako s přáteli a spojenci, ne jako se spoluobčany. Navrácení modrých pasů ukáže, že jsme toho dosáhli.“
| Češi na tom nejsou špatně |
|---|
| Některé cestovní dokumenty zajišťují bezvízový styk s většinou zemí, jiné jen s pár státy |
| Nejlépe jsou na tom nositelé německých a švédských pasů – mohou bez víz do 158 zemí |
| O něco hůř dopadají Finové, Francouzi, Španělé, Švýcaři a Britové, mohou do 157 států |
| České pasy umožňují cestu do 152 zemí. S Maďary jsme na tom nejlépe ve východní Evropě |
| Severokorejci jsou na tom teoreticky stejně jako Libanonci, smějí volně do 40 států |
| Naopak s afghánským pasem se člověk dostane bez víza jen do 24 zemí |
| Zdroj: Passport Index |
I když Britové mluví o temně modrých dokumentech, původní pasy měly podle listu The Guardian ve skutečnosti černý obal. Británie je nahradila vínově červenými dokumenty menšího formátu teprve v roce 1988, jako poslední člen tehdejších Evropských společenství, jejichž členy bylo v té době 12 států.
Odstíny tří barev nebo černá
Na obalech pasů užívaných ve světě se uplatňují jen čtyři barvy: červená, modrá, zelená a černá. Barvy se však používají v tolika odstínech, že sada pasů z celého světa vypadá daleko pestřeji.
Pravidla pro pasy, která určují i velikost a formát těchto dokumentů, stanoví Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Na státech však záleží, jakou barvu pro své pasy zvolí a jakou jim dají podobu, zdůraznil podle listu The Daily Telegraph Hrant Boghossian viceprezident Arton Group, která spravuje databázi Passport Index.
U mnoha zemí se uplatňuje „vlajková inspirace“. Platí to třeba pro Švýcarsko, jehož pasy září stejně jásavou červení jako státní vlajka alpské země. Také v případě Saúdské Arábie či Pákistánu se základní barvy vlajek a pasů shodují, jsou zelené.
Zeleň si zvláště oblíbily země Afriky, a to nejen v těch, kde dominuje islám, pro nějž je symbolická. Státy EU si naopak v roce 1981 zvolily vínově červenou. Britové si dodnes stěžují, že rozhodnutí silně ovlivnila Francie.
Fialová prohrála
Podle listu The Daily Mail měly být evropské pasy spíše do fialova, ale pak se prosadila tmavě červená. Ta se podle časopisu The Economist uplatnila i u jihoamerických států – členů tzv. Andského společenství, které mělo svého času podobné ambice jako EU.
Červeň se uplatňuje rovněž v Asii, ale není tak uniformní jako u unijních dokumentů. Tak třeba pasy Thajska, Malajsie, Maskatu či Bhútánu vykazují největší barevnou podobnost se Švýcary.
Sytě červené jsou pasy kdysi nejvýznamnějších komunistických států – Ruska a Číny, ale také Mongolska či Japonska. Vínová červeň přišla ke slovu nejen u pasů Turecka, které se hlásí k Unii, nýbrž i u íránských.
Severní Amerika je kontinentem modrých pasů. Nynější snahy části Britů zavést tuto barvu odráží asi snahu podtrhnout vazbu s ní. Námořnická modř spojuje pasy čtyř zemí střední Ameriky – Salvador, Honduras, Guatemala a Nikaragua. Modré má také Austrálie. Sousední Nový Zéland používá černou, stejně jako některé země střední Ameriky a Karibiku.
Tmavé se míň špiní
Při volbě barvy se uplatňují i praktické zřetele. Jak řekl Bill Waldron z americké firmy Holliston, která vyrábí pasy pro 63 států, na pasech v tmavé barvě je méně vidět špína. Tmavší pas vypadá také oficiálněji, protože od sytého odstínu se výrazněji odrážejí nápisy i státní znaky.
Státy jako Kanada, Británie, USA, Čína a další umisťují na stránky cestovních dokumentů skryté obrazové prvky, které odhalí jen ultrafialová lampa.
Nové norské pasy zas skrývají minimalistická ztvárnění výrazných scenérií i polární záře. Finsko už několik let používá dokumenty, jejichž stránky pokrývají obrázky losů. Jak se ve světle UV záření obracejí stránky, má člověk pocit, že zvíře běží.
