Po vraždě dívek už tu život nikdy nebude jako dřív, říká šéf místní komunity v Southportu

(od našeho zvláštního zpravodaje ze Southportu)

Jaká je teď v Southportu atmosféra?

Je velmi pochmurná a smutná. Lidé jsou velmi, velmi šokováni. Je to docela malé město s malou komunitou lidí. Žije tady asi 90 tisíc lidí. Je to velmi rodinné město, přímořské letovisko. To, co se stalo, je naprosto šokující. Všichni jsou opravdu zasaženi. Zároveň si ale myslím, že v Southportu panuje obrovský smysl pro komunitu. Lidé se opravdu semkli a podporují jeden druhého. Jsou k sobě velmi laskaví a všemi možnými způsoby si pomáhají. Ať už jde třeba o sbírky, organizované pietní akce, nebo pokládání květin. Dokonce také lidé sami od sebe uklízí po nepokojích.

Jak se podle vás ve městě změní běžný život?

Myslím, že život tady už v mnoha ohledech nikdy nebude stejný. Vždycky to bude to místo, kde se stala ta tragédie. Také si ale myslím, že to každého svým způsobem ještě víc sblížilo s ostatními. Lidé si uvědomili, jak moc potřebují podporu jeden od druhého. Není to jen v rámci té tragédie, ale také ohledně těch nepokojů, které následovaly po celé Velké Británii i v Southportu. Vlastně se ani nedá říct, že to jsou nepokoje, jsou to prostě výtržnosti. Myslím si ale, že to všechno pomáhá nás sblížit. Nikdo z místních si nepřeje, aby se taková věc kdykoli opakovala.

Co se bude teď ve městě dít dál?

Musíme se dostat z obrovského množství smutku. Teď se koná první pohřeb, následovat budou pak ještě dva další. Přijde také na řadu vyšetřování, soudní řízení a vše s tím spojené. Je to samozřejmě moc těžké, zemřely tři malé děti. Před branami všech tří základních škol, kam chodily, je spousta květin.

Náročné to bude samozřejmě i v září, až se děti vrátí do školy. Bude těžké dětem vysvětlit, že jejich spolužačky zemřely a už se nevrátí. Spousta dětí je po útoků stále zraněna. V nemocnici je stále jedno dítě. Většina z nich je už doma, některé ale s život měnícími zraněními. Je to opravdu velká rána pro naši komunitu, ze které se budeme ještě dlouho dostávat.

Jak už jsem řekl, Southport je přímořské letovisko. Ročně ho navštíví devět milionů lidí a my chceme, aby jezdili i nadále. Letos chystáme velké akce, v srpnu se koná stý ročník výstavy květin, v říjnu zase ohňostroje a koncem roku se uskuteční festival komedie. Je to velmi přátelské a přívětivé místo a rádi vidíme a srdečně přivítáme každého, kdo k nám přijede.

Začalo se město a lidé již pomyslně uzdravovat z té tragédie?

Určitě ano. Je neuvěřitelné vidět, že se ta tragédie stala už minulé pondělí a během prvních 24 hodin už dvě místní ženy zorganizovaly pietní akce, kterých se účastnily tisíce lidí a tisíce rodin. Byl to neuvěřitelný zážitek. Spousta lidí byla v slzách. Spousta lidí se navzájem podporovala. Prostě chtěli být spolu.

Účastnil se i nemocniční kaplan Martin Abrams. Měl velmi dojemnou řeč k lidem, která podle mého názoru byla tím začátkem uzdravování města a lidí. Zasloužili se o to ale úplně všichni. Tento týden v pondělí, týden po té tragédii, lidé uspořádali akci v radničních zahradách. K oblakům tam foukali bubliny a pomyslné polibky. Setkali se tam i lidé z tří základních škol, kam dívky chodily. Tento týden se koná komunitní den, lidé chtějí jít ven a zase se cítit bezpečně. Bude to ale trvat dlouho, než se do takového stavu zase dostaneme.

Jak se u lidí projevuje bezprostřední trauma po tragédii?

Lidé se snaží vyjádřit svůj zármutek. Všude roznášejí květiny, hračky, plyšové medvídky, balonky a vzkazy. Spousta lidí bude potřebovat terapii a další poradenství. Doufám, že taková podpora bude k dispozici v co nejvyšším rozsahu pro všechny, kdo to budou potřebovat. Není to jen o postižených rodinách, ale i o ostatních lidech. Bude potřeba velká dávka podpory.

Vy jste šéfem komunitní skupiny Stand Up For Southport. Co přesně děláte?

Asi dvacet let jsem byl novinářem v místních novinách Southport Visitor. Před čtyřmi lety jsem skončil a začal pracovat pro Southport. Jde o pozitivní komunitní zpravodajský web. Dříve jsme tu měli dvoje místní noviny, ty ale zanikly, stejně jako webové stránky pro návštěvníky.

Řekl jsem si, že Southport potřebuje něco pozitivního. Nejprve jsme založili něco menšího, abychom podpořili komunitu a ukázali, jaké skvělé akce se zde konají nebo jaký nový podnik byl otevřen. Je to tedy pozitivní komunitní stránka o tom nejlepším, co se v Southportu děje. Ve skupině na facebooku máme 60 tisíc sledujících, z toho 40 tisíc místních obyvatel. To je skoro polovina těch, co tu žijí.

V tuto chvíli je to ale také zároveň skupina, která lidem umožňuje se setkat v bezpečném prostoru, kde se mohou navzájem podpořit. Řeší se tu věci, jako jsou pietní akce nebo zmíněné pouštění bublin a pusinek do nebes. Lidé si tu řeknou, co na akci potřebují, a pak vše společně organizují.

Teď třeba někdo psal, že potřebuje skákací hrad a jestli by někdo nemohl pomoct. Je to tedy také způsob, jak se komunita spojila. Řešíme na stránkách jen pozitivní věci, kriminalita nebo autonehody nás nezajímají. Lidé dobře vědí, že se jedná o takový rozumný, bezpečný a podpůrný prostor. Já doufám, že naše komunita lidem i nadále bude pomáhat se stmelit.

Změnilo se vnímání diverzity mezi lidmi? Očekáváte, že by k tomu mohlo dojít?

Neřekl bych. Myslím, že jednou z předností Southportu je, že se jedná o přímořské, prázdninové město. Rádi vítáme lidi odkudkoli. Je to město, které má kostely, mešitu a synagogu. Každoročně pořádáme akci Pride of Sefton, na které předáváme ocenění lidem z naší komunity a také ze škol. Například ve škole Svaté trojice děti mluví 27 různými jazyky. Na to jsme v Southportu velmi hrdí.

Vždycky si tu pomáháme. Dám příklad: minulou středu chuligáni napadli místní mešitu. Hned druhý den v šest hodin ráno se tam sešli lidé, aby ty škody mohli napravit. V Southportu byl také vyrabovaný a poškozený obchod a lidé ho společnými silami opravili. Je to pocit, jako že jsme všichni sousedé. Tohle je prostě naše mešita. Nikdo ji nemůže poškozovat. Lidé byli tedy velmi ochotní přijít pomoc.

Když mluvíme o té diverzitě. Lidé by si teď třeba mohli myslet, že je Southport nebezpečné město nebo že tam jsou nějaké problémy. Není tomu tak. Je smutné vidět, jak ta krajní pravice útočí na mešity a napadá lidi. Víte, nikdo nechce vidět nenávist vůči ostatním lidem.